NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 3690.

Konto W.
Ve sdělení komisionáře komitentu, že cenné papíry prodal na Vídeňské burse a výtěžek připsal na W-konto ku dni výplaty, jest spatřovati projev komisionáře, že nevstupuje do obchodu dle čl. 376, odstavec prvý, obch. zák. Tím, že komitent ku sdělení tomuto po drahnou dobu mlčel, vzdal se práva čl. 376, odstavec třetí, obch. zák.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1924, Rv I 1787/23.)
Žalovaná, tuzemská firma, byla v obchodním spojení s pražskou filiálkou vídeňské banky M. a dala jí příkaz ku prodeji cenných papírů na vídeňské burse. Banka prodala dne 20. února 1919 cenné papíry na vídeňské burse a připsala žalované výtěžek na konto W, zpravila o tom žalovanou a tato ničeho nenamítala. Proti žalobě právní nástupkyně pražské filiálky banky M. o zaplacení pohledávky z běžného účtu namítla žalovaná, že žalovaná pohledávka jest kryta výtěžkem za cenné papíry, prodané dne 20. února 1919 na vídeňské burse, kteroužto pohledávku jest prý žalující banka povinna zaplatiti v Kč. Oba nižší soudy uznaly dle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
V tomto sporu není rozhodno, zda splništěm smlouvy komisionářské, o kterou jde, jest Vídeň či Praha, a netřeba se otázkou touto zabývati. V ostatních bodech plné přisvědčiti jest právnímu stanovisku odvolacího soudu. Odvolacím soudem s jedné strany jest správně odvozeno, že filiálka oznámivši jako komisionářka dovolatelce prodej na burse a založení W-konta ku dni výplaty a rozlišujíc i na dále v dopisech a výkazech periodicky zasílaných toto konto od konta řádného, dala tím zřetelně na jevo, že nevstupuje po rozumu čl. 376 odstavec prvý obch. zák. do obchodu jako samokontrahentka; s druhé strany odvolací soud rovněž správně dovodil, že žalovaná, mlčíc k tomu všemu po více než 3 roky, vzdala se práva čl. 376 odstavec třetí obch. zák., považovati svou druhou smluvní stranu, která jí oznámila sice prodej na burse, ale nepojmenovala kupitele, za kupitelku ve vlastním jméně, a spokojila se s nároky, které jí proti komisionářce jako zmocněnci dle čl. 361 a násl. obch. zák. příslušejí. Jest ovšem pravda, že k přivodění účinků čl. 376 odstavec třetí obchod. zák. není třeba výslovného prohlášení komitentova a že není zásadně vázáno prohlášení takové lhůtou, ale ani v takovémto případě není vyloučena zásada poctivosti a důvěry v obchodním životě obvyklé (§ 863 obč. zák., čl. 279 a 282 obch. zák.), a právě vzhledem k této zásadě správně odvolací soud v mlčení žalované strany více než tříletém spatřuje vzdání se práv čl. 376 odstavec třetí obch. zák. Zanikla-li již jednou tato práva, nemohou jednostranným projevem žalované strany již oživnouti. Správným jest konečně i závěr odvolacího soudu, že v rámci nároku čl. 361 a násl. obch. zák. není dovolatelka oprávněna, by žádala zaplacení částky, za sporné akcie stržené, v měně československé a aby namítala započtením tuto částku v měně československé.

Citace:

č. 6812. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 343-344.