Č. 3676.

Zajištění bytu:* Osoba, s kterou majitel domu uzavřel nájemní smlouvu o bytě, stran něhož bylo později zavedeno řízení k zajištění podle § 13 zák. č. 225/22 a zák. č. 87/23, není stranou v tomto řízeni.
Administrativní řízení:V řízení správním může býti stranou fen ten, jehož práva, nároky nebo povinnosti mají býti v řízení tom autoritativně určeny nebo ten, jehož právního zájmu, zákonem chráněného, rozhodnutí úřadu se dotýká.
(Nález ze dne 30. května 1924 č. 9359). Věc: I. B. a A. St. proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině stran zajištění bytu.
Výrok: Stížnost Aloisa St. se zamítá dílem jako bezdůvodná, dílem jako nepřípustná; ke stížnosti Irmy B. se nař. rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 21. srpna 1923 zajistil okresní úřad v Z. na zák. § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. v domě st-lky v Ž. č. — byt, který byl obýván 19. srpna 1922 železničním zaměstnancem J. Z. a uprázdnil se služebním přeložením zaměstnance toho do obce jiné, pro žel. zaměstnance F. B.
Nař. rozhodnutím odmítl župní úřad v Turč. Sv. M. odvolání A. St. jako nepřípustné poukazem na rozhodnutí nss-u z 28. února 1923 č. 2315, stížnost I. B. pak zamítl jako bezdůvodnou. — — —
Rozhoduje o stížnosti byl nss veden těmito úvahami:
Žal. úřad zamítl stížnost podanou nájemníkem A. St. pro nedostatek legitimace k podání stížnosti. Ačkoli odůvodnění výroku toho je nesprávné potud, pokud se žal. úřad dovolává po této stránce zdejšího rozhodnutí z 28. února 1923 č. 2315, jímž bylo jen vysloveno, že státní neb železniční zaměstnanec, pro kterého se zajišťuje byt, nemá, i když jsou dány podmínky pro zajištění bytu, nároku na zajištění to, jest přece výrok žal. úřadu ve shodě se zákonem. Neboť z ustanovení § 13 zák. z 11. července 1923 č. 225 Sb. ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. je patrno, že osoba, s kterou uzavřel majitel domu nájemní smlouvu o bytu, stran něhož později bylo provedeno řízení k zajištění podle cit. zák., není stranou v tomto řízení, neboť v řízení správním může býti stranou jen ten, jehož práva, nároky nebo povinnosti mají býti v řízení tom autoratativně určeny, aneb ten, jehož právního zájmu zákonem chráněného se rozhodnutí správního úřadu dotýká. Práv, jež přísluší z nájemní smlouvy o byt nájemníku vůči majiteli domu, se však zajišťovací opatření dle § 13 zák. č. 225/22 a č. 87/23 upravené nikterak nedotýká.
A. St., jemuž majitelka domu dle svého tvrzení byt, o jehož zajištění jde, pronajala, jest jediné v soukromoprávním poměru k majitelce domu, není však stranou v řízení o zajištění téhož bytu dle § 13 cit. zák.
Stížnost A. St. jeví se tudíž bezdůvodnou, pokud směřuje proti odepření legitimace k stížnosti o řízení správním a nepřípustnou dle §§ 2 a 5 zák. o ss, pokud bére v odpor nař. rozhodnutí ve věci samé.
O stížnosti I. B. uvážil nss pak toto: — — —

Citace:

č. 3676. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1407-1408.