Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11420.


Otázku, zda rozhodčí soud překročil meze svého úkolu (§ 595 čís. 5 c. ř. s.), lze řešiti jen na základě písemné, oběma stranami podepsané smlouvy, nikoliv však na základě úmyslu stran v ní neprojeveného. Rozhodčí jsou vázáni jen na slovný výklad rozhodčí smlouvy, proti jejíž platnosti nebyly vzneseny námitky.
(Rozh. ze dne 25. února 1932, Rv 1 414/31.)
Žalobu, by rozhodčí výrok zvoleného rozhodčího soudu byl prohlášen za právně bezúčinný a za zrušený, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody: V souzeném případě uzavřely strany, když byly před tím vyjednávaly, dne 26. srpna 1929 smlouvu o rozsudím, v níž se uvádí, že z důvodů stavby vznikly mezi stranami spory, že strany činí různé údaje o tomto právním poměru, jmenovitě že činí jedna strana určitou pohledávku, jejíž výši druhá strana popírá, a že se k rozhodování celé rozepře strany dohodly, by o ní rozhodl rozhodčí soud. Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že rozhodčí soud nebyl podle smlouvy ustanoven i k rozhodování o tom, zda dne 26. července 1929 byla mezi stranami ujednána úmluva, podle níž se žalobci zavázali zaplatiti žalovanému 120000 Kč, ano prý nelze tento úmysl stran dovoditi z korespondence stran před ujednáním rozhodčí smlouvy, na jejímž základě pak došlo k této smlouvě, a že důsledkem toho rozhodnutím ze dne 11. listopadu 1929 překročil rozhodčí soud meze svého úkolu, takže jeho výrok jest podle § 595 čís. 5 c. ř. s. právně bezúčinný. Není žalováno, že tu není platné smlouvy rozhodčí, nýbrž jest žalováno o bezúčinnost rozhodčího výroku z důvodu, že rozhodčí soud překročil meze svého úkolu. Tento důvod lze řešiti jen na základě písemné a oběma stranami podepsané smlouvy, nikoliv však na základě úmyslu stran v ní neprojeveného. Písemná rozhodčí smlouva jest jediné směrodatná a základem výkladu rozhodčího soudu, při čemž rozhodčí výrok musí býti ovšem v souladu s touto smlouvou. Rozhodci nemohli a nesměli přihlížeti k tomu, co předcházelo písemné smlouvě, ani zkoumati, co strany chtěly smlouvou tou, vázáni jsouce jen na slovný výklad rozhodčí smlouvy, proti jejíž platnosti nebyly vzneseny námitky. Podle zcela jasného a určitého doslovu této smlouvy vznesly strany na rozhodce rozhodnutí své rozepře bez určitého omezení. Tím přenechaly strany rozhodcům rozhodnutí o celém sporu a rozhodci byli oprávněni rozhodnouti i o narovnání na zaplacení 120000 Kč, ana výhrada v té příčině nebyla v rozhodčí smlouvě stanovena, a jest vyloučena jakákoliv další úvaha o správnosti jejich názoru. Výroku rozhodců nelze tudíž v souzeném případě odporovati podle § 595 čís. 5 c. ř. s.
Citace:
č. 11420. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 203-204.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).