Čís. 14518.

Důkazem zkouškou krve lze vyvrátiti domněnku nemanželského otcovství i tehdy, když udánlivý otec dítěte s nemanželskou matkou v kritické době souložil.
(Rozh. ze dne 12. září 1935, R I 895/35.)
Prvý soud zamítl žalobu o uznání nemanželského otcovství, vzav podle výsledku znaleckého důkazu zkouškou krve za vyloučeno, že žalovaný jest otcem žalujícího dítěte. Otázku, zda žalovaný obcoval v době kritické s nemanželskou matkou, prohlásil za nerozhodnou, poněvadž, i kdyby bylo došlo k této souloži, nevedla tato k zplození dítěte. Posudek znalecký napadla žalobkyně v odvolání co do spolehlivosti tvrdíc, že spočívá na docela nové metodě a že závěr znalcův nemusí nutně býti správným. Odvolací soud nevyjádřiv se vůbec o zmíněném znaleckém posudku, zrušil rozsudek prvého soudu a tomuto vrátil věc k doplnění a novému rozhodnutí, poněvadž prý dobrozdání znalecké zkouškou krve nestačí k zamítnutí žaloby a možno ho použíti toliko k přezkoušení hodnověrnosti nemanželské matky.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zkouška krve jest jedním ze způsobů odvodu (§ 270 c. ř. s.) proti zákonné domněnce podle § 163 obč. zák. a je to důkaz znalecký (§§ 368, 351 c. ř. s., srov. rozh. čís. 6865, 8198, 10953 sb. n. s., čís. 1264 sb. m. spr. a j.). I znalecký posudek jest průvodem, jejž soud podle §§ 272 a 463 c. ř. s. volně hodnotí přihlédaje k výsledkům veškerého jednání a dokazování. Důkaz krevní zkouškou není jen pomůckou k přezkoumání hodnověrnosti svědecké výpovědi matky; odvod ten má místo i tehdy, když je nesporné, že žalovaný s nemanželskou matkou souložil. Povinností odvolacího soudu tedy bylo, by přesvědčení prvního soudu nabyté na základě znaleckého posudku přezkoumal, a kdyby snad měl pochybnosti o jeho správnosti, aby postupoval podle § 488 c. ř. s. a znalecký důkaz buď týmž neb jiným znalcem opakoval, i když v odvolání opakování nebylo navrženo, jen když bylo napadeno zhodnocení tohoto důkazu prvým soudem (srov. rozh. čís. 10134 sb. n. s.). Kdyby i po této přezkumné činnosti měl odvolací soud pochybnosti o tom, zda znalecký
36* posudek stačí k tomu, by již na jeho základě mohlo býti uznáno, že žalovaný není otcem žalobkyniným, a kdyby pokládal za nutné provedení ostatních důkazů o vzájemných tvrzeních stran k tomu cíli, aby na základě výsledků veškerého jednání a dokazování (§ 272 c. ř. s.) se dalo posouditi, zda byl protidůkaz proveden (srov. na př. rozh. čís. 1476, 1676 sb. n. s. a čís. 167 sb. m. spr.), pak teprve by mohl buď jednání v první stolici konané podle § 496 posl. odst. c. ř. s. sám v tom směru doplniti, nebo podle § 496 odst. 1 c. ř. s. vrátiti věc soudu procesnímu k doplnění řízení a novému rozhodnutí.

Citace:

Čís. 14518.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 585-586.