Čís. 6770.

O nároku obce na zjištění, že na určitých pozemcích jest pro obec za účelem veřejného užívání vydržena služebnost cesty, jest jednati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 2. února 1927, R II 7/27.)
Žalobu obce na Moravě proti držiteli svěřenského panství, o zjištění, že na jistých ku svěřenskému panství patřících pozemcích byla pro žalobkyni vydržena služebnost cesty ku všeobecnému užívání, soud prvé stolice k námitce nepřípustnosti pořadu práva odmítl, rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Právem poukazuje stěžovatelka na to, že nežádá, by cesty po soukromých pozemcích, o něž jde, byly prohlášeny za veřejné, nýbrž pouze, by bylo uznáno obmezené užívací právo žalující strany, t. j. právo cesty. Dlužno připustiti, že rozhodování o tom, zda cestu sluší považovati za cestu veřejnou, přináleží správním úřadům, avšak k rozhodnutí o tom, zda obec nabyla pro své příslušníky práva služebnosti cesty na soukromých pozemcích, jsou příslušný soudy, neboť se tu jedná o otázku práva soukromého.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs odkazuje se na správné odůvodnění napadeného usnesení. Jest pravda, že nepřípustnost pořadu práva řídí se především údaji žaloby a žalobní prosbou a, že nepřípustným jest pořad práva pro žalobu, jíž obec jako představitelka veřejnosti domáhá se práva výkonu služebnosti po pozemku jako cesty veřejné (viz sb. n. s. čís. 1588). Ale žalobkyně změnila původní žalobní žádání za odpůrcova souhlasu (§ 235 druhý odstavec c. ř. s.), a domáhá se nyní zjištění, že při pozemcích v žalobě blíže uvedených jest pro obec J. za účelem veřejného užívání — správněji snad pro občany — vydržena služebnost stezky. Že takové žaloby (§ 523 obč. zák.) patří na pořad práva, neupírají ani rekurenti, ale tvrdí, že změna žaloby byla nepřípustná, a vytýkají, že rekursní soud nepoložil svému rozhodnutí za základ prvé, jedině rozhodné žalobní žádání. Než rekurenti při tom patrně přezírají, že jejich právní zástupce při ústním sporném jednání ze dne 2. září 1926 prohlásil, »že béře« — rozuměj dříve namítanou — »nepřípustnost doplnění pokud se týče změny žaloby zpět«, čemu nelze jinak rozuměti, než že se změnou souhlasil. Z toho plyne, že výtka rekurentů jest neopodstatněna. Úvahou, zda žalující obec služebnost stezky vydržela, pokud se týče, zda vydržení služebnosti pro obec nastati mohlo tím, že ji vykonávali její členové jako právo její a pro ni, nemůže se nejvyšší soud zabývati v tomto mezisporu, neboť řešíti tuto otázku bude úkolem hlavního sporu.
Civilní rozhodnuti IX. 14

Citace:

Čís. 6770. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 237-237.