NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3407.

I když jest při určitém druhu zboží (na př. přízi) obchodní zvyklostí
výměna uzávěrných listů, platí i ústně uzavřený obchod, leda že smluvníci ujednali, že obchod jest dojednán teprve výměnou uzávěrných listů.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1924, Rv I 615/23.)
Žalobu o zaplacení kupní ceny za dodanou přízi oba nižší
soudу zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil
věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Oba nižší soudy vycházejí z právního názoru, že nedošlo k uskutečnění obchodu, poněvadž nebyly vyměněny závěrečné listy, jak dle
posudku znalců v obchodě přízí jest zvykem. Tomuto názoru nelze bez
výhrady přisvědčiti. Dle čl. 317 obch. zák. není platnost obchodních smluv podmíněna písemným sepsáním anebo jinakou formou, stačí tedy úplně ujednání ústní, pokud strany neučinily dojednanost anebo platnost smlouvy vůbec závislou na zachování určité formy na př. na výměně závěrečných listů. Co mezi žalobkyní a Hugonem L-em v zastoupení žalované bylo umluveno, rozsudky nižších stolic přesně nezjišťují, a z předložené korespondence nedá se nikterak usouditi, že strany učinily podmínkou platnosti smlouvy výměnu závěrečných listů. Stačí poukázati k dopisu ze dne 19. srpna 1921, v němž sama žalovaná uvádí:
»...... glaube ich, dass wir gar keinen Schlussbrief brauchen und
zwischen uns eine mündliche Abmachung dieselbe Geltung hätte wie
ein Schlussbrief.« Znalci ovšem potvrdili, že jest při obchodu přízí výměna závěrečných listů obvyklou. Tím není však ještě řečeno, že by bez
zachování této zvyklosti smlouva byla neplatnou; vždyť dle čl. 1 obchodního zákona rozhodny jsou v prvé řadě předpisy obchodního zákona, tedy i čl. 317, jenž přiznává platnost pouhým smlouvám bezformálním a teprve potom mohou přijíti v úvahu obchodní zvyklosti. Jest tedy nutno zcela přesně a určitě zjistiti, co bylo v měsíci srpnu 1921 ujednáno mezi stranou žalující a zástupcem žalované Hugonem L-em, byla-li smlouva uzavřena s konečnou platností, zda byl k takovéto uzávěrce L. oprávněn, či zda vyhradil schválení smlouvy své firmě pokud se týče
zda bylo smluveno, že smlouva má býti dojednanou teprve po výměně
závěrečných listů.

Citace:

č. 3407. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 98-98.