Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 1
PDF

Čís. 7973.


Kratší lhůty § 575, prvý odstavec, c. ř. s. neplatí v řízení o žalobě pronajímatele, by dal nájemce výpověď podnájemci, jehož vzal do podnájmu proti nájemní smlouvě.
Za platnosti zákonné ochrany nájemců nemůže se pronajímatel sporem domáhati na nájemci, by byl uznán povinným dáti podnájemníku výpověď.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1928, Rv I 366/28.)
Majitelé domu domáhali se na nájemníku, by dal výpověď podnájemci, poněvadž ho vzal do podnájmu proti nájemní smlouvě se žalobci. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Výtka dovolatelova odpůrce, že dovolání jest opožděné, protože bylo podáno po osmidenní lhůtě stanovené pro nájemní věci (§ 575 c. ř. s.), není odůvodněna. Žalobci se domáhají toho, by žalovaný dal výpověď podnájemci, protože ho vzal do podnájmu proti nájemní smlouvě, kterou s nimi uzavřel. Tento právní poměr nespadá pod poměry, pro něž jest upraveno řízení v 6. části, 3. oddíle c. ř. s. Lhůty ustanovené v § 575 c. ř. s. platí jenom pro řízení upravené v onom oddíle, tedy nikoli pro řízení v této věci. Dovolání bylo podáno 13. den po doručení odvolacího rozsudku, tudíž v čas. Odvolací soud posoudil věc mylně po stránce právní, uznav ve smyslu žalobního žádání právem, že žalovaný je povinen podnájemníka bez souhlasu a vědomí žalobců přijatého vypověděti do čtvrt roku. Toto plnění, jehož se domáhají žalobci na žalovaném, nelze podle nynějšího právního řádu pokládati za právní prostředek vhodný k dosažení uplatněného žalobního nároku. Podle § 1 zákona o ochraně nájemníků mohou pronajímatelé bytů vypověděti smlouvu nájemní neb podnájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodu jest byt, a okresní soud může dáti svolení pouze z důležitých ve zmíněném § – byť by jen příkladmo – uvedených důvodů, když byl provedl potřebná šetření v nesporném řízení (§ 4 (2) zmín. zák.). Ve sporném řízení nelze tudíž vůbec řešiti otázku, zda tento důležitý důvod pro výpověď dle zjištěného skutkového stavu jest dán a nelze důsledkem toho také posuzovati, zda by výpověď uznána býti mohla za přípustnou. Sporný soudce nemůže proto pronajímatele přidržeti k tomu, by proti svému nájemníku (podnájemníku) podnikal právní kroky, o nichž jest již předem pochybno, zda mohou vésti ku kladnému právnímu výsledku.
Citace:
č. 7973. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 617-618.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).