NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3712
.
Rakouské státní renty: Za splněni podmínek stanovených zákonem č. 151/1919 má vlastník předválečných státních rent rak. nárok, aby jeho renty byly převzaty do úřední úschovy.
(Nález ze dne 10. června 1924 č. 286.)
Věc: Dr. Emanuel Sch. v Praze proti ministerstvu financí o úřední úschově předválečných rent.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 22. července 1922 oznámila Všeobecná česká bankovní jednota v Praze ministerstvu fin., že st-li patřící rakouské červnové renty v nominální hodnotě 25 000 K byly v r. 1922 z Rakouska převezeny a složeny u likvidatury ředitelství státního dluhu v Praze s podotknutím, že byly průkazy o státní příslušnosti, bydlišti v Praze od 9. února 1915 a soupisu v roce 1921 předloženy.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že renty tyto vylučují se z převzetí do úschovy, a poukázána zároveň likvidatura ředitelství státního dluhu v Praze, aby renty žadatelce vydala po anulování případně již provedeného označení dle nař. č. 126 z r. 1919 nebo č. 151 z r. 1921.
Stížnost, vytýkající tomuto rozhodnutí vadnost řízení a nezákonnost, shledal nss důvodnou. Podle zák. z 18. března 1921 č. 124 Sb. byla vláda za účelem přípravy provedení čl. 203 mír. smlouvy St. Germainské a ke zjednání předpokladů pro konečnou nebo zálohovou úpravu výplaty úroků zmocněna, aby zjistila také titry předválečného dluhu, které jsou dosud uloženy v cizině mimo území čsl. republiky, jsou však majetkem příslušníků čsl. K částečnému provedení tohoto zák. bylo vl. nař. z 7. dubna 1921 č. 151 Sb. v § 1, odst. 1, lit. b) stanoveno, že mají býti také zjištěny a seznamenány titry předválečného státního dluhu rakouského a společného rakousko-uherského, uvedené v § 3 cit. nař., které jako majetek příslušníků čsl., jakož i tuzemských právních osob, jsou mimo území čsl. republiky; dále v § 2, že dluhopisy takové mají býti složeny do úřední úschovy do 8 dnů po jich převozu do čsl. republiky.
St-l prostřednictvím jmenovaného peněžního ústavu předložil průkazy o svém čsl. státním občanství, o svém bydlišti v tuzemsku a o provedení soupisu těchto rent v r. 1921, z čehož jest patrno, že se domáhal převzetí těchto rent do úschovy ve smyslu zák. č. 124/1921.
Jak plyne z cit. předpisů zákonných, má strana za splnění určitých podmínek právní nárok, aby její renty byly převzaty do úřední úschovy neb aby ji bylo povoleno dodatečné označení rent, které podle zák. z 10. července 1922 č. 250 Sb. učiněno bylo jednou z podmínek výplaty úroků z těchto rent.
Žal. úřad odmítl tyto nároky, ačkoliv strana prokazovala podmínky, aniž pro své zamítavé stanovisko uvedl vůbec nějaký důvod, čímž však byla strana obrana proti nař. rozhodnutí podstatně ztížena a nss-u znemožněno zkoumati, zdali toto rozhodnutí odpovídá zákonu.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3712. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 33-34.