NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2937.

Pensijní pojištění: Úpravčí továrního zboží k vývozu určeného v mechanické tkalcovně, jenž jest zaměstnán měřením, skládáním a balením látek, zaznamenáváním míry odměřených kusů a vedením záznamů o tom, nepodléhá pojistné povinnosti pensijní (zák. č. 89/1920).
(Nález ze dne 1. prosince 1923 č. 20 498).
Věc: Firma A. K. ve Vel. P. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění Václava Ž.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo v pořadí instančním vysloveno, že Václav Ž. ve svém zaměstnání u firmy Arnold K. nepodléhá sice podle cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. již od 1. ledna 1920 pensijnímu pojištění, že však podroben jest této povinnosti pojistné podle zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb. od 1. července 1920, protože provedeným šetřením jest stvrzeno, že Václav Ž. byl zaměstnán u st-le jako úpravčí továrního zboží k vývozu určeného, že měří, balí a skládá látky, zaznamenává míru odměřených kusů na nich a že vede záznamy, koná tudíž práce, které mají převahu nad podřízenými pracemi v §u 1, odst. 1 pens. zákona uvedenými.
O stížnosti uvážil nss toto:
Právní důvod pojistné povinnosti Václava Ž. spatřuje žal. úřad podle znění nař. rozhodnutí v tom, že Václav Ž. koná práce, které mají převahu nad podřízenými pracemi v §u 1, odst. 1 pens. zák. uvedenými. Tím chtěl úřad patrně vysloviti, že Václava Ž. nelze považovati za pouhého dělníka a za osobu, vykonávající převážnou měrou práce podřízené, kteréžto obě kategorie vylučuje odstavec 1. §u 1 cit. pens. zák. z pojistné povinnosti pensijní, nýbrž že týž jako zaměstnanec převážně duševní práci vykonávající pensijnímu pojištění podléhá podle § 1, odst. 2, lit. a), což nutno souditi z vypočítávání jednotlivých úkonů Václava Ž. a z obsahu odvodního spisu, z kteréhož také vychází, že žal. úřad vedle měření, počítání, upravování a vypravování zboží také vzal v úvahu, že Václav Ž. činí mimo to záznamy na změřených kusech.
Nss jest však názoru, že tato činnost, kterouž i stížnost doznává, neliší se podstatnou měrou od činnosti dělníka, kterou odst. 1 §u 1 pens. zák. vyjímá z pensijního pojištění.
Že pouhé balení a skládání látek není duševní činností, nepotřebuje jistě důkazu. Mohlo by se tedy jednati nanejvýše o měření a zaznamenávání míry odměřených kusů. I měření není však ničím jiným než získáváním určitých poznatků prostými smysly, jež nevyžaduje větší duševní činnosti než jakákoliv jiná práce kvalifikovaného dělníka, která — má-li býti konána rozumně — vždy řízena jest a musí býti řízena funkcemi myšlenkovými. Zaznamenávání míry odměřených kusů a vedení záznamů jest rovněž konstatování určitých poznatků prostými smysly získaných, na čemž ničeho nemění, že děje se i ve formě písemných záznamů.
Vyslovil-li žal. úřad, že Václav Ž. podroben jest pojistné povinnosti pensijní, a založil-li výrok svůj o předpoklad, že vykonává práci převážně duševní po rozumu § 1, odst. 2. lit. a) pens. zákona z r. 1920, pak výrok ten nemá opory v zákoně. ———

Citace:

č. 2937. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1112-1113.