— čís. 16464 —
1399
v příčině žalobního nároku'. Dovolací řízení je tudíž kusé a bylo proto
díovolání žalobcovu vyhověti a vrátiti věc odvolacíniu soudu:, aby o od-
volámí znova rozhodl (§ 510 c. ř. s.). Po' právní stránce se ještě dodává,
že je ipřísvědičiti dovolateli, pokud vytýká oidvolacíímu soudu nespráv¬
nost jeho názoru, že se pojmy ^nepořádný žívot« ve smyslu § 109
obč. zák. a »zhýralý život« podle § 13, písm,. f), rozl. zák. úplně kryjí,
neboť »nepořádný život« nemusí dlosahovati stupně, jak jej má na
mysli řečné ustanovení rozlukového zákoma, aby proň bylo zrušení man¬
želského svazku nezbytmě nutné.. Pojem »zhýralébo života«, jak byl
vyložen v rozh. Č. 4509 a 6458 Sb. n. s. ztělesňuje v sobě jednání, jež
se podle všeobecných názorů příkře příčí sitanovisku cti, tudíž jednání
nečestné a znamená tedy daleko hrubší vybočení z miezí hospodárnosti
nebo dobrých imiravů, než jak požaduje § 109 obč. zák. s hlediska pojmu
»nepořádného« života pro vyslovení pouhého rozvodu manželství, maje
tu na mysli takové chování, které se buď v hospodářském, nebo mrav¬
ním směru odchyluje od obvyklého způsobu řádného života.
Čís. 16464.
Předčasnost žalobního nároku spoluvlastníků na vydání jkwněrné
části výtěžku proti společnému správci věci před složením účtu, o něž
sé zároveň žaluje toutéž žalobou. Nelze zcéla všeobecně připúš-
titi, aby bylo možno teprve po plnění uloženém částečným rozsutúcem
pckračovati v jednání a rozhodnouti o dalších žalobních nárocích, ze¬
jména tehda, kdyby bylo lze další žalobní nároky přesně udati teprve
na základě plnění podle částečného rozsudku. Obdoby výjimečného
předpisu čl. XLII, odst. 3, úvoz. zák. k c. ř. s. nelze užiti na jiné případy.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1937, Rv 11 440/36.)
Žalující spoluvlastníci domu č. p. 1 v K. se na žalovaném spolu¬
vlastníku domáhají žalobou, aby bylo uznáno právem^ jednak, že jest
žalovaný povinen složití do 14 dnů účet o správě uvedeného domu od
1. července 1928, jednak zaplatiti žalobcůmi úhrnemi 142.380 Kč s pří¬
slušenstvím. Nižší soudy uznaly podle žaloby co do složehí účtu',
v příčině zaplacení požadovaných částek zamítly žalobu, odvolací
soud z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení věci spatřuje
odvolání v tom, že prvý soud učinil nárok na placení závislým na tom,
aby byl předložen účet o správě dómu, ačkoli prý složení účtu není
předurčující pro nárok na placení, jak plyne z toho, že žalobci trvali
na svémi nároku přes vzájemné nároky namítané žalovaným k zapo¬
čtení. Soud odvolací nesdílí názor odvolatelů. Účtem o správě má býti
zjištěno a vykázáno, co přísluší tomu, jehož majetek diruihý spravuje, a
co přísluší zase správci ze správy majetku. Nárok na složení účtu jest
tudíž prostředkem k uznání a zjištění vzájemných miajetkoprávních ná¬
roků a závazků. Žalobci sami učinili podmínkou svého nánoiku' na placehí
ze společenského poměru dřívější vyúčtování příjmů a výloh š tímto — čís. 16464 —
1400
poměřem. souvisících tím, že se domáhali složení účtu o správě domu.
Tím uznali také žalovaného za správce společného domu. Předipokla-
dem zažaliování nároiku na placeiní z ipoměru společenského jest nutné,
aby se žalobci o vzájemných nárocích žalovaného vyjádřili tak, aby
bylo patrno, že upíatňují jen konečný nárok jako výsledek spole¬
čenského poměru. Žalobní nárok na placení se v souzenémi případě týká
oelkového výnosu domu a nejde snad jen o jednotlivé úkony, takže si
žalobci činí nárok na veškeré příjmy, aě jest zřejmé, že žalovaný jako
zmocněnec podíle § 837 obč. zák. má nárok na náhradu všech účelných
výloh a nákladů a má právo si je sraziti z příjmu. A když bylo pravo¬
platně rozhodnuto, že jest žalovaný povinen složitii řádně účet, je proto
vyčkati napřed plnění tohoto výroku a právem' proto prvý soud další
nárok toho času zamítl.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nelze pochybovali o tom', že se jak nároky žalobců uplatňované
proti žalovanému, tak vzájemné nároky žalovaného, namítané k zapo¬
čtení, týkají vzájemného vypofádání poměru bezi spoluvlastníky (srv.
§ 839 obč. zák.). Netřeba řešíti otázku;, zda se mají spoluvlastníci vždy
za účelem vypořádántí vzájemných nároků domáhatí nejprve na správci
společného majetku řádného vyúčtování (§ 837 obč. zák.) a zda se
teprve na základě tohoto vyúčtování mohou domáhati vydání výtěžku
(poměrné jeho části), či zda i bez předchozího vyúčtování mohou ža-
lovati přímo o vydání výtěžku. V souzené věci se žalobci rozhodli pro
vymáhání řádného vyúčtování především na žalovanémi a ten nárok jiím
byl pravoplatně přisouzen. Že žalobci trvali na tom, aby byl žalovaný
uznán povinným složití vyúčtování, jest víděti z toho, že nevzali tento
Žalobní nárok až do konce ústníího' přelíčení zpět (§ 237 c. ř. s.), ba
naopak ještě při posledním ústním jednání ze dne 5. října 1935 zdů¬
raznil právní zástupce žalobců, že žalovaný dosud nesložil vyúčtování
a že jeho přednes v přípravném: spisu nelze považovat! za vyúčtování.
Již v žalobě uvedli žalobci, že nejsou sto udati přesnou výši nájem¬
ného, jež žalovaný vybral od' nájemníků, a že zažalovanou částku opraví,
až žalovaný složí účet. Neprávem proto zdůrazňují žalobci v dovolání,
že složení účtu nebylo v souzené věci předurčující pro rozhodnutí o ná¬
rocích žalobců proti žalovanému. Pokud žalobci poukazují na to, že se
za sporu situace změnila, ježto žalobci Zijistili smlouvy uzavřené žalo¬
vaným s nájemníky, a že také mohli uvésti přesné údáje o odškodnění,
míní tím' patrně výpočet týkající se zažalovaných nároků jen za určitou
dobu (od 1. října 1932 do konce září 1935). jím však byla objasněna
jen výše požadavků žalobců, nikoliv však i jejich vzájemných závazků.
Hledíc na povahu požadovaných nároků a se zřením' na námitky žalo¬
vaného jest v souzené věci trvatí na tom, že jest vyčkati složení vy¬
účtování žalovaným, aby mohlo býti jedháno o dalších nárocích ža- — Cis. 16465 —
1401
lobců. Jde nyní o to, zda byla žaloba, pokud, se domáhaia na žalova¬
ném' placení, právem nižšími soudy pro tentoikráte zamítnuta, éi zda
bylo vynésti jen částečný rozsudek o žalovaným uznaném nároku na
sliožení účtu. Dovolací soud má za tO', že vynesení částečného rozsiudku
pro uznání niebylo v souzené věcí na místě, jiežto částečný rozsudek lze
vynésti z á s a d n ě jen O' zcela s a m o s t a t n é část i, vyňaté
z celého žalobníího žádání, takže se k této vyřízené části soud jíž vůbec
nevrací. Nelze zcela všeobecně dopustíti, aby bylo teprve na základě
plnění podle částečného rozsudku možno pokračovati v jednání a roz-
hodinouti o dalších žalobních nárocích, zejména kdyby bylo lze další
žalobní nároky přesně udati teprve na základě plnění podle částečného
rozsudku. Dovolatel poukazuje na předpis čl. XLII úvoz. zák. k c. ř. s.,
jenž dopouští v třetíím odstavci, aby určité vytčení toho, co má býti
podlé žalobcovy žádostí vydáno, bylo vyhrazeno, až by byl učiněn pří¬
sežný údaj o jmění. Podle rozhodnutí nej vyššího soudU' uveřejněného
pod č. 16005 Sb. n. s. je v případě tam řešeném' vydati zatím jen
částečný rozsudek o žalobní žádosti na . složení vyjevovací přísahy a
podle § 190 c. ř. s. přerušiti řízení o žalobní žádostí na vydání dokíadů.
Leč předpis třetího 0'dstavce čl. XLII úvoz. zák. k c. ř. s. jest, jak se
i v onom rozhodnutí zd'ůrazň’Ujé, výjimkou z předpisu § 226 c. ř. s.
o určitosti žalobní prosby. Takový výjimečný předpis nelze obdofbou
rozšiřovati i na případy jiné a tudíž ani na souzený případ. Nebyly
proto v souzené věci splněny předpoklady pro vydání částečného roz¬
sudku.
Čís. 16465.
Přešel-li závazek, přispívali okresu určitou částkou na zúročení a
umoření zápůjčky až do jejího úplného umoření, se zavázané akciové
společnosti fusí na jinou akciovou společnost, jest tato společnost za¬
vázána k plnění, tř^aže převzatý podnik zrušené akciové společnosti
prodala. Jest nezávažné, že za onen závazek ručí i nový nabyvatel pod¬
niku. To, že se oprávněný obrátil o plnění závazku na kupitele pod¬
niku a že po delší dobu proti nabyvatelce podniku nenastupoval, ne¬
znamená propuštění nabyvatelky z onoho závazku a souhlas s jeho
výhradným převzetím kupitelem podniku.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1937, Rv II 446/36.)
Prohlášením ze dne 21. července 1894 se Arnošt H. st. zavázal při-
spívati za sebe a své nástupce v držení továrny čp. 1 ve V. a firmy B. H.
bývalému samosprávnému okresu z-skému na zúročení a úmor zápůjčky
280.200 zl. r. č., sjednané uvedeným okresem při stavbě místní dráhy
z Č. do M. na zakoupení kmenových akcií uvedené dráhy (tak řečený
subgaranční příspěvek). Tento subgaranční příspěvek skutečně platili
jak Arnošt H. sit., tak jeho nástupci v držbě dotčené továrny, a to po¬
stupně Arnošt H. ml., potom Akciová společnost »P-ské papírny« a po