Čís. 4174.

Dopravní řád železniční.
Jest hrubou nedbalostí dráhy (§ 95 žel. dopr. ř.), bylo-li zboží, odevzdané ku přepravě jako rychlozboží, přeloženo do vozu naloženého obyčejným zbožím.
(Rozh. ze dne 23. září 1924, Rv II 338/24.)
Žalobce zaslal dráhou do stanice O. maliny jako rychlozboží. Ve stanici F. byla zásilka přeložena do vozu pro obyčejný náklad, čímž doprava se zdržela a maliny došly do stanice určení zkažené. Žalobě na dráhu o náhradu škody bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska dovolacího důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. odporuje žalovaná strana právnímu názoru odvolacího soudu, že zásilka došla do O. opožděně pro hrubé zavinění dráhy. Dovolání nelze dáti za pravdu. Jest ovšem správné, že hrubou nedbalost železnice musí dokázati žalobce, a že jen podle určitých konkrétních okolností každého jednotlivého případu lze posouditi, zda jde o nedbalost hrubou, či jen lehkou, či jen o pouhé omluvitelné, při železniční dopravě neodvratitelné přehlédnutí. Odvolací soud neuznal však na hrubou nedbalost z pouhého značného zpozdění zásilky, nýbrž z prokázané konkrétní jeho příčiny, totiž z toho, že zásilka, ač byla odevzdána ku přepravě jako rychlozboží, byla ve stanicí F. přeložena do vozu, naloženého obyčejným zbožím nákladním. Odvolací soud pokládá toto pochybení právem za hrubou nedbalost, neboť nejobyčejnější pečlivost vyžadovala, by, když si dotyčný železniční zřízenec neuvědomil, že zásilka, obsahující čerstvé, rychlé zkáze podléhající maliny, nesnese tak dlouhé přepravy jako jiné zboží, dbal aspoň toho, že jde podle nápadného označení nákladního listu i přepravního lístku červeným orámováním o rychlozboží, které vyžaduje při další přepravě jiné a rychlejší manipulace, než obyčejný náklad, a musí býti proto odděleně od něho naloženo. Má-li míti předpis §u 95 žel. dopr. ř. vůbec praktickou cenu, musilo uvedené skutkové zjištění k důkazu hrubé nedbalosti stačiti, a nebylo možno požadovati od žalobce ještě další důkaz, povahy již negativní, že skladmistr na nádraží nejednal z pouhého přehlédnutí neb nedbalosti jen lehké, naopak bylo věcí žalované železnice, by po případě ona sama nabídla o tom protidůkaz, čehož však neučinila.

Citace:

č. 4174. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 290-291.