NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10648.

Vodní družstva.
Jakmile vlastníku pozemku (členu vodního družstva) byla předepsána předsedou družstva dávka v určité výši a tím abstraktní povinnost, uložená v § 62 zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák. pro Čechy, byla zkonkretisována, stává se ten, kdo byl v době splatnosti této dávky vlastníkem zavazeného pozemku, osobním dlužníkem družstva a jest povinen, příspěvky uvedené ve stanovách bez prodlení zaplatiti. Za tento osobní závazek ručí člen družstva celým svým jměním, nikoliv jen pozemky pojatými do družstevního svazku.
(Rozh. ze dne 27. března 1931, R I 173/31.)
Na základě vykonatelného výkazu nedoplatků byla prvým soudem povolena vodnímu družstvu okresu J. v Čechách exekuce vnuceným vkladem zástavního práva na nemovitostech člena družstva, zapsaných ve vložce čís. 220. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 24, druhý odstavec, stanov vodního družstva okresu J. ručí za splnění družstevních povinností každý člen svými pozemky, pojatými do družstevního svazku. Jest zjištěno, že z knihovní vložky čís. 220 byla pojata do družstevního svazku jen parcela čís. 215/2. Dlužníci ručí tedy podle stanov věcně jen touto parcelou. Jest dále zjištěno, že v knihovní vložce čís. 220 jsou kromě parcely čís. 215/2 zapsané i jiné parcely, jež nejsou pojaty do družstevního svazku. Podle § 3, prvý odstavec, knih. zák. jest každé knihovní těleso pojímati jako celek, může tudíž býti zatíženo jen celé knihovní těleso, nikoliv jednotlivé pozemky zapsané v téže knihovní vložce. Ježto tu ručí za vykonatelnou pohledávku jen parcela 215/2, nikoliv i ostatní pozemky zapsané v téže knihovní vložce, nelze exekuci povoliti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 62 zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák. pro Čechy stane se členem družstva a jest povinen plniti závazky z tohoto poměru, kdo nabude vlastnictví k pozemku pojatému do družstevního svazku. Tato povinnost, plynoucí z věcné povahy členství, jest břemenem váznoucím na pozemku, vzniká pojetím pozemku do družstevního svazku a zaniká teprve, když se zavazený pozemek z družstva řádně vyloučí nebo když se družstvo rozejde (druhá věta § 62 uved. zákona). Jen toto břemeno, tuto absurdní povinnost, plniti členské závazky, má na mysli třetí odstavec § 24 stanov vymáhajícího družstva, uváděje, že za splnění družstevních povinností (příspěvky) ručí každý člen svými do družstevního svazku pojatými pozemky. Jakmile však vlastníku pozemku (členu družstva) byla předepsána předsedou družstva dávka v určité výši a tím tato abstraktní povinnost byla zkonkretisována, stává se ten, kdo v době splatnosti této dávky byl vlastníkem zavazeného pozemku, osobním dlužníkem družstva a jest podle § 6 písm. d) stanov povinen, příspěvky tam uvedené bez prodlení zaplatiti. Tento osobní závazek nezaniká ztrátou členství družstevního ani rozchodem družstva (§ 24 odst. 4 stanov), a s touto osobní pohledávkou vzniká zároveň i zákonné právo zástavní, jež má co do dávek od tří let zadrželých přednost před jinými reálními břemeny hned po státních daních a veřejných dávkách (§ 62 zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák. pro Čechy a druhá věta § 24 odst. 3 stanov). Nesplní-li člen družstva ve lhůtě (§ 24 odst. 1 stanov) tuto svou osobní povinnost, lze pohledávku vymáhati na celém jeho jmění, pokud vůbec podléhá exekuci, a to především politickou exekucí na jeho jmění movité, a, kdyby příspěvky nebyly zaplaceny do roka po splatnosti, vkladem zástavního práva na celý jeho nemovitý majetek (§ 24 druhý odstavec stanov), jak ostatně stanovy ještě zvlášť zdůrazňují, odvolávajíce se na § 18 zákona ze dne 30. června 1884, čís. 116 ř. zák., kde se prostě mluví o pozemcích osoby prodlévající. Jest tudíž právní názor rekursního soudu, že členové vodního družstva ručí za povinnosti plynoucí z tohoto poměru jen pozemky vzatými do družstevního svazku, zřejmě pochybený a bylo proto dovolacímu rekursu vyhověno a obnoveno usnesení prvého soudu, jež podle toho, co výše uvedeno, vyhovuje věci a zákonu.

Citace:

Čís. 10648. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 439-440.