NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7569.

Dávka z přírůstku hodnoty (Slovensko): * Druhá věta odst. 4 § 1 dod. 3. vlád. nař. č. 143/22 Sb. (o dávce z přírůstku hodnoty) vztahuje se i na smlouvy, které podléhají schválení úřadu dle § 4 zák. č. 64/1918 a nařízení min. s plnou mocí z 12. ledna 1919 č. 11 (Úr. Noviny z r. 1919 č. 3 a 4).
(Nález ze dne 21. listopadu 1928 č. 31369.)
Prejudikatura: Boh. A 3950/24.
Věc: Alžběta B. v K. (adv. Dr. Zdeněk Uhlíř z Prahy) proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lce byla z převodu nemovitostí, zcizených trhovou smlouvou písemně uzavřenou 9. prosince 1920, starostou obce K. předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. S-tlčino odvolání, v němž vytýkáno, že převod dávce nepodléhá, poněvadž se stal přede dnem, kdy pravidla vstoupila v platnost, bylo v instanční cestě nař. rozhodnutím zamítnuto.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou. Stížnost vytýká především jako nezákonnost, že nař. rozhodnutí uznalo dotčený převod podrobeným dávce z přírůstku hodnoty, ačkoliv dle tvrzení stížnosti se stal před počátkem účinnosti pravidel o vybírání této dávky č. 143/22.
Otázku tu řešil nss již častěji a vyslovil v nál. Boh. A 3950/24, že v obcích na Slov., v nichž dávka z přírůstku hodnoty nebyla zavedena před 1. říjnem 1921, podléhají dávce převody, které se udály nejdříve v den 23. května 1922 bez ohledu na to, kdy pravidla byla v té které obci vyhlášena.
Ježto v obci K., jak nesporno, před vydáním uvedených pravidel dávka z přírůstku hodnoty se nevybírala, bylo zkoumati, zda v daném případě stal se převod nemovitosti před oním dnem aneb později.
Podle 3. odst. § 1 pravidel, vydaných vlád. nař. č. 143/22, nastává převod ve smyslu pravidel dnem, kdy právní jednání, byť i jen ústně převod uskutečňující, bylo pravoplatně ukončeno. Podle odst. 4. rozhoduje u písemné smlouvy datum posledního na ní připojeného podpisu. Podléhá-li pak smlouva úřednímu schválení (souhlasu), platí den schválení (souhlasu) za den převodu.
V daném případě byla smlouva župní správní komisí schválena dne 26. května 1922; že by se tak nestalo, anebo že by smlouva nebyla snad potřebovala schválení vůbec, stížnost nenamítá. Schválení smlouvy uvedeným úřadem stalo se ve smyslu § 4 zák. č. 64/18 a podle nař. min. pro Slov. z 12. ledna 1919 č. 11/19 resp. z 19. srpna 1919 č. 136/19 vydaných k provedení tohoto předpisu (viz Úradné Noviny roč. 1. č. 3 a 4 str. 1 a č. 26—27 str. 2).
Nastal tedy v daném případě převod podle § 1 pravidel teprve dnem, kdy smlouva byla úřadem k tomu povolaným schválena. To se stalo, jak není sporno, 26. května 1922, tedy v době, kdy zmíněná pravidla byla již v účinnosti a jest proto nerozhodno, zda smluvní ujednání mezi stranami stalo se písemnou smlouvou z 9. prosince 1920 resp. již ústním jednáním z téhož dne a zda ono schválení jest rázu policejního či závisí-li na něm platnost smlouvy samotné. Když odstavec 4. § 1 pravidel vydaných nař. vl. č. 143/22 nepokládá za rozhodné, zda jde o schválení aneb souhlas, kterým by smlouva nabyla teprve platnosti, nýbrž stanoví pouze kategoricky, že v případech, kde schválení aneb souhlasu jest třeba, rozhoduje právě den tohoto úředního aktu.
Rovněž jest docela bez významu, že — jak zdůrazňuje stížnost — župní správní komise zabývala se otázkou schválení zmíněné smlouvy již 22. ledna 1921. Podle jasného znění předpisu odst. 4 § 1 dáv. prav. platí za den převodu den schválení, tedy den, kdy příslušným úřadem smlouvě schválení bylo uděleno. Župní správní komise však smlouvu schváliti odepřela, což i min. pro Slov. schválil a teprve následkem rozhodnutí tohoto soudu župní správní komise schválení dne 26. května 1922 udělila. Retrotrakce účinků tohoto schválení na dobu usnesení župní správní komise z 22. ledna 1921 jest pro otázku zatížení převodu dávkou z přírůstku hodnoty kategorickým předpisem § 1 odst. 4 pravidel, že za den převodu platí den schválení, vyloučena.
Právem uznal tedy úřad, že převod, o nějž jde, dávce podléhá a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 7569. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 338-339.