NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2972.

Policejní řízení trestní. — Rybářství: Ministr pro Slovensko je příslušným rozhodovati v třetí stolici o přestupcích neoprávněného rybolovu.
(Nález ze dne 10. prosince 1923 č. 20 724.)
Věc: Dyonis R. ve V. R. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: V trestní věci pro přestupek neoprávněného rybolovu seznal st-l jako žalovaný před služným v R. jako policejním trestním soudcem dle protokolu z 20. července 1921, že kolem 16. července 1921 šel za město R. chytati ryby se spoluobžalovaným Richardem Sch. Když pak po rybolovu zachytila se mu udice do křoví, dal ji Sch-ovi, aby ji vyprostil a v tom již byl přistižen polním hlídačem.
Rozsudkem z téhož dne uznal služný oba žalované vinnými přestupkem podle § 26 a 63 zák. čl. XIX z 1888, jehož se dopustili tím, že lovili ryby na zakázaném místě, a odsoudil je k peněžité pokutě, a to st-le 150 K, v případě nedobytnosti k trestu zamčení na dobu 6 dnů, Sch-a pak k pokutě 20 K, po případě k zamčení na 24 hodin.
Když pak oba žalovaní ohlásili odvolání, potvrdil župan gemermalohontské župy rozsudkem z 1. prosince 1921 výrok I. instance pokud jde o st-le, poněvadž prý sám doznal, že ryby na udaném místě lovil a věděl, že místo to je zakázáno, podepsav stejně jako jiní rybáři prohlášení, v němž se zavázal, že bude chytati jen v dovolené části katastru. Naproti tomu sprostil župan Sch-a z obžaloby vzhledem k jeho věku (13 let).
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad další odvolání st-lovo z důvodů II. instance.
O stížnosti na tento výrok podané uvážil nss takto:
Bezdůvodná je námitka, jíž st-l popírá příslušnost žal. úřadu rozhodovati v této záležitosti, poněvadž věci ty přikázány jsou zák. článkem XIX. z 1888 ministru zemědělství, když ministr pro Slov. v základě plné moci dané mu po rozumu § 14 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb., jakožto representant vlády, tedy všech ministrů, oprávněn je k úředním úkonům spadajícím jinak v kompetenci toho kterého ministerstva, pokud ministerstvo to onu záležitost nebo druh záležitostí nevyhradilo si pro sebe a neomezilo tak plnou moc žalovanému úřadu danou. Že by tomu však tak bylo stran záležitosti, o niž v tomto případě jde, st-l netvrdí.
Bezpředmětné jsou vývody stížnosti, pokud zabývají se osobou Richarda Sch., který byl obžaloby pravoplatně sproštěn, neboť, jak z výroku všech tří instancí patrno, byl st-l odsouzen pro čin domněle samostatně spáchaný, že totiž lovil ryby na zakázaném místě, a nikoli pro čin, který by byl s činem Sch-ovi za vinu daným v souvislosti takové, že osvobození tohoto musilo by nutně míti v zápětí nedostatek skutkové podstaty trestního činu st-lova a tudíž i jeho osvobození.
St-l však brojí proti výroku v odpor vzatému ještě ve směru jiném, popíraje totiž, že je zde vůbec skutková povaha činu jemu za vinu daného, neboť — jak uvádí a průvody dokládá — místo, kde tehdy dle udání lovil, nebylo místem zakázaným. Žal. úřad se mýlí, tvrdí-li v odvodním spise, že jde o novou, v řízení správním nepřednešenou námitku skutkovou, k níž by nss nemohl přihlížeti, neboť, jak z odvolání z rozsudku II. instance patrno, st-l odvolání to opřel právě o tuto námitku, a doložil své tvrzení i svědectvím obce R. Žal. úřad potvrdiv rozsudek II. instance vzal za zjištěno, že místo, na němž st-l dle udání polního hlídače ryby lovil, náleží skutečně k zakázaným místům, aniž je patrno, zda k oné námitce v odvolání přednesené vůbec hleděl, nebo jak dospěl k závěru, že námitka ta pravdě neodpovídá přes to, že i obsah správních spisů, totiž protokolu sepsaného s polním hlídačem K. ve spojení s přípisem notáře v R. z 8. dubna 1921 věcné správnosti námitky té by nasvědčoval.
Zůstala tedy tato okolnost pro skutkovou podstatu činu žalovanému za vinu daného rozhodná nezjištěna, řízení je ve směru tom neúplné, podstatně vadné, pročež bylo výrok v odpor vzatý zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2972. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1168-1169.