NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 14696.

K § 14 c. ř. s.
Jsou-li žalovány dvě osoby, jež společně koupily nedílnou věc s výhradou vlastnictví věci do zaplacení ceny kupní, na vydání této věci rukou společnou a nedílnou, jde o nerozlučné společenství rozepře.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1935, Rv I 109/34.)
Žalobce žádá žalobou vlastnickou na obou žalovaných Františku a Karlu S-ovi, majitelích závodu truhlářského, aby mu vydali rukou společnou a nerozdílnou kombinovanou pásmovou pilu s příslušenstvím, kterou od něho koupili kupní smlouvou, tvrdě, že kupní cenu včas dospělosti nezaplatili. Nižší soudy zamítnuvše žalobu proti Františku S-ovi kontradiktorním rozsudkem uznaly zároveň proti Karlu S-ovi podle žaloby rozsudkem pro zmeškání.
Nejvyšší soud zamítl žalobu i proti Karlu S-ovi.
Důvody:
Žalobce žaluje oba žalované o vydání nedílného předmětu, pásmové pily, kterou prodal jedinou smlouvou oběma společně k nerozdílné ruce, takže je zřejmo již z povahy sporného právního poměru, jak byl v žalobě tvrzeno, že účinek rozsudku se vztahuje stejně k oběma žalovaným společníkům Františku i Karlu S., že ti tu tudíž tvoří jednotnou stranu sporu. Právní názor odvolacího/ soudu, že solidarita závazku ještě nezakládá nerozlučné společenství rozepře, jest sice správný, avšak v souzeném případě vyplývá nerozlučnost společenství rozepře nikoli ze solidarity, nýbrž z nedílnosti předmětu sporu, z nemožnosti, aby o společné věci, o jejíž vydání z důvodu vlastnického práva se žaluje, byl vydán různý rozsudek ohledně každého společníka, jest tedy právní názor odvolacího soudu v té příčině mylným (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Dle § 14 c. ř. s. vztahuje se při nerozlučném společenství rozepře, je-li některý společník liknavý, účinek procesního úkonu druhého společníka, jenž byl v rozepři činným, také na společníka liknavého a prospívá tomuto tak, jakoby sám byl onen procesní úkon předsevzal. Vzhledem k tomu neměl, když k prvnímu ústnímu jednání se dostavil procesní zmocněnec žalovaných Františka a Karla S., i když nemohl ihned prokázali zmocnění Karla S. a je též v určené osmidenní lhůtě neprokázal, býti proti Karlu S. vydán rozsudek pro zmeškání dle § 398 c. ř. s., nýbrž měly námitky, přednesené Františkem S., pokud se týče jeho zmocněncem, býti, i když by tento byl nepředložil plné moci Karla S., posuzovány tak, jako by byly předneseny oběma žalovanými společníky rozepře a neměl býti proti Karlu S. vydán rozsudek pro zmeškání. Posoudily tedy v tom směru nižší soudy případ mylně po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Rozsudek pro zmeškání proti Karlu S. byl vydán až po provedení celého řízení před soudem první stolice. Měl proto první soud, rozhoduje věc, přihlížeti dle § 14 c. ř. s. i ohledně Karla S. ke všem dalším výsledkům sporu. Poněvadž pak podle těchto je žaloba bezdůvodnou i pokud se týká Karla S., měla býti zamítnuta ohledně obou žalovaných. Poněvadž se tak, pokud jde o Karla S., nestalo, nýbrž naopak byl týž kontumačním rozsudkem odsouzen dle žalobní prosby, byla věc po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) mylně posouzena.

Citace:

Čís. 14696. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 815-816.