NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 11003.

Stavební právo (Čechy). — Řízení před nss-em: I. Závazné směrnice pro provádění stavebního programu mohou býti dány i jinak než ve formě plánu polohy, zejména také generelním usnesením příslušného obecního orgánu. — II. Majitel sousedního domu je legitimován k námitce, že projektovaná stavba přistupuje příliš blízko k domu jeho.
(Nález ze dne 17. ledna 1934 č. 568.)
Prejudikatura: Boh. A 53/19.
Věc: Marie K. v M. proti zemskému úřadu v Praze o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Při komis. šetření, konaném o žádosti spolumajitelů domu č. p....v M. o nástavbě a přestavbě tohoto domu, uplatnila st-lka jako sousedka svým zástupcem námitku, že mezi projektovanou stavbou a jejím domem má býti ponechán nezastavený prostor 11,40 m a žádala, aby bylo stavebníku uloženo polovinu tohoto prostoru (5,70 m) ponechati volnou anebo aby jí bylo zaručeno, že ani ona nebude při event. přestavbě svého domu nucena volný prostor 570 m k sousední stavbě dodržeti. V pořadu instancí byly námitky st-lčiny, jež se dovolávala zásadního usnesení obecního zastupitelstva v M. z r. 1905 o odlukách mezi budovami, zamítnuty. Zem. úřad ve svém rozhodnutí — instačně konečném — odůvodnil své stanovisko tím, že závazný mohou býti pro stav. úřad jedině směrnice plánu polohy, nikoli však směrnice — třeba všeobecného rázu — usnesené jen obecním zastupitelstvem.
Stížnost k nss vytýká tomuto rozhodnutí jednak vady řízení, jež spatřuje v tom, že zem. úřad nezjistil přes výslovný návrh ve st-lčině odvolání, existenci a obsah zmíněného zásadního usnesení obecního zastupitelstva, jednak nezákonnost, jež je dána tím, že žal. úřad nepokládal toto usnesení za závazné.
Rozhoduje o stížnosti, musil nss především zkoumati, zda st-lka je legitimována, aby proti stav. povolení tuto námitku vznesla. Tu pak slušelo uznati, že nelze st-lce upříti právo námitku tohoto obsahu uplatňovati. Je nesporné, že st-lka je majitelka domu, který sousedí s projektovanou stavbou. Ze stav. řádu vyplývá, že sousedům příslušejí určitá práva veřejná, která tvoří obsah t. zv. stavebních práv sousedských (Boh. A 53/19). V daném případě uplatňuje st-lka, že je dotčena ve svém sousedském právu tím, že projektovaná stavba přistupuje příliš blízko k jejímu domu, přestupujíc tak volný prostor, který podle platného stavebně právního předpisu má býti mezi dvěma domy ponechán volný. Kdyby však měla tato odluka býti v budoucnosti v celém rozsahu zachovávána, znamenalo by to, že by st-lka nemohla využíti své stav. plochy tak, jakby to mohla učiniti, kdyby část celého prostoru byla ponechána volnou již sousedem. St-lka tvrdí tedy svůj právní nárok na zachování odluky mezi jejím domem a sousední novostavbou, a vyvozuje tento svůj nárok z usnesení obecního zastupitelstva, jímž byly odluky takové generelně předepsány. Tento svůj nárok uplatňovala st-lka již v řízení komisionálním. O legitimaci st-lčině k této námitce nelze tedy pochybovati.
Ve věci samé hájí stížnost názor, že pro stav. úřad je závazno zásadní usnesení obecního zastupitelstva a brojí proti stanovisku žal. úřadu, který vychází z právního názoru, že závazné směrnice mohou býti dány jedině plánem polohy.
Řídě se právním názorem, že závazné směrnice o způsobu zastavění nemohou býti stanoveny jinak než plánem polohy, neměl ovšem žal. úřad příčiny zabývati se návrhem st-lky, učiněným v odvolání, aby byla zjištěna platnost zmíněného zásadního usnesení obecního zastupitelstva. Než nss nemohl přisvědčiti názoru zastávanému žal. úřadem.
Jestliže obecní zastupitelstvo generelním usnesením určí způsob zastavění (zda volná soustava, domy s odlukami, či souvislá řada domů), sluší toto usnesení zachovávati jako normu stavebněprávní, od níž se stav. úřad v jednotlivém případě nesmí odchýliti, dokud je usnesení toto v platnosti. Zákonný podklad pro vydání takovéto generelní stavebněprávní normy i mimo plán polohy lze nalézti zejména v ustanovení § 13 čes. stav. ř., zvláště v posledním jeho odstavci (srov. nál. Budw. A 9171/1912 a Boh. A 53/1919).
Takovéto generelní usnesení může arci založiti právní omezení stavebníků a z něho plynoucí právo sousedské jen tehdy, jestliže — jak dovoženo bylo v nál. Boh. A 7018/28 — bylo vskutku vydáno jako předpis právní, t. j. že bylo obecním zastupitelstvem usneseno nikoli jen jako interní, na venek nepůsobivá instrukce pro stav. úřad, nýbrž že bylo vydáno i s účinností na venek, to jest proti majitelům dotčených pozemků.
Stížnost tvrdí, že usnesení obecního zastupitelstva, jehož se st-lka dovolávala, bylo vždy i vyššími samosprávnými stolicemi zachováváno, což by nasvědčovalo tomu, že jde o předpis účinný i na venek. Žal. úřad však ani nezjistil, o které usnesení obecního zastupitelstva jde, a nezabýval se otázkou, jaká jest právní povaha usnesení tohoto. V tom nutno spatřovati vadu řízení, která ztěžuje stěžující si straně obranu a znemožňuje nss-u náležité přezkoumávání zákonitosti nař. rozhodnutí. Ježto pak tato procesní vada byla přivoděna mylným právním názorem žal. úřadu, že závazné direktivy pro realisování stav. programu mohou býti učiněny jedině ve formě plánu polohy a nikoli také pouhým generelním usnesením příslušného obecního orgánu, slušelo napadené rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11003. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 291-293.