Č. 3694.

Vodní právo. — Policejní řízení trestní: I. I když jde o soukromou vodu, jest třeba povolení vodoprávního ke každé změně vodotoku, která má vliv na právo třetích osob na vodu. — II. Práva na používání vody nelze nabýti trestním činem proti předpisům vodního zákona spáchaným.
(Nález ze dne 4. června 1924 č. 9916).
Věc: V. K. v P. proti zemské správě politické v Brně o přestupek vodního zákona.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é v D. z 22. listopadu 1921 byl st-l uznán vinným přestupkem § 16 mor. vodn. zák., spáchaný tím, že v červenci 1921 změnil přirozený tok potoka, vedoucího na mlýn č. — v P., a byl proto podle § 70 téhož zák. potrestán pokutou 50 Kč, po případě vězením 5 dnů.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto, protože skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána vlasním doznáním jeho při trestním výslechu dne 21. září 1921 konaném. Ze správních spisů, zejména z protokolu o místním ohledání, konaném dne 7. srpna 1922 za intervence státního technika a ze zápisu o slyšení svědků a o výslechu st-le vysvítá, že st-l v červenci 1921 změnil tok potoka, vedoucího z rybníka č. p. —, tekoucího po různých parcelách do rybníka manželů J. a M. K. v P. tím, že staré koryto tohoto potoka zasypal a zřídil novou strouhu poněkud výše starého koryta, kterouž byla voda z potoka odváděna na louku st-lovu za účelem zavodňování této parcely.
Dle zápisů o místním ohledání bylo zjištěno, že zasypáním původního koryta a rozvedením vody po parcele st-lově znemožněn byl odtok vody k mlýnu K-ovu a omezeno takto právo K-ovo k užívání této vody, neboť jest nesporno, že při zavlažování veškerá voda, která na pare. č. — byla umělým zařízením svedena, se při stékání po svahu všechna nevrací do původního vodotoku, nýbrž z největší části, ne-li úplně se spotřebuje na zavlažování; odvádění vody z vodotoku děje se pomocí struh, kdežto o zpětný její přítok do starého koryta není žádným způsobem postaráno. Nesporno jest též, ze st-l uvedenou změnu potoka učinil bez předchozího povolení příslušného politického úřadu.
Stížnost nepopírá uvedené skutkové okolnosti ve správním řízení zjištěné, nýbrž tvrdí, že jde o st-lovu vodu soukromou, kterou může po rozumu § 10 vodn. zák. pro sebe spotřebovati a za tím účelem potřebné k tomu zařízení na svém pozemku předsevzíti, při čemž je omezen jen ustanovením § 16 téhož zák.; omezení takto mu uložené, že totiž nemá působiti na práva K-ova, záleží v tom, že musí se zachovati dle ustanovení §§ 10 až 12, což se též stalo.
Stížnost sama tedy připouští, že v daném případě je st-lovo právo na používám vody omezeno právy ostatních osob, majících právo na vodu, jak stanoví § 10 v odst. 2., a nepopírá, že K. takovéto právo na vodu má a že opatření st-lem učiněné naň působí. Ale pak podle jasného znění § 16, odst. 2, i když jde o vodu soukromou, bylo k opatření tomu třeba předchozího povolení politického úřadu, ježto jde o jiné používání, než jest uvedeno v § 15.
Když tedy žal. úřad potrestal st-le pro přestupek § 16 právě proto, že bez takového povolení tok vody změnil a ji na své pozemky odvedl, nemohl v tom nss shledati tvrzenou nezákonnost.
St-l se pro případ, že by skutková podstata přestupku mu za vinu kladeného vskutku byla dána, dovolává promlčení jeho, protože původní odvedení vody se stalo již před 6 až 12 lety, ježto již tehdy zavodňoval svůj pozemek a pouhé obnovení nebo rozšíření zavodňovacího zařízení není novým přestupkem, nýbrž jen výkonem práva již před lety vykonávaného.
Také této námitce nelze přisvědčiti. Nesprávný jest názor stížnosti, že lze práva k používání vody nabýti trestním činem jednou spáchaným, neboť taková práva lze za platnosti vodn. zákona založiti jen úředním povolením (srov. §§ 15 a násl. a § 70 vodn. zák.). Ostatně tu jde o nový čin, jehož se st-l, jak svědky bylo prokázáno, dopustil, jak nař. rozhodnutím jest zjištěno, v červenci 1921 a o němž již v září 1921, tedy v 6měsíční lhůtě § 74 vodn. zák. proti st-li bylo zavedeno trestní řízení. Stížnost není tedy ani v tomto směru odůvodněna a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 3694. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1446-1448.