Čís. 6175.

Zproštění od závazku uvésti jméno nakladatelovo ve smyslu § 9, odst. 2 tiskového zákona se vztahuje jen na výrobek tisku, který skutečně slouží jen potřebám tam uvedeným. Sleduje-li však výrobek tisku vedle toho ještě i další účel (získati výhody příslušníkům jedné politické strany), podléhá předpisu prvého odstavce § 9 tiskového zákona, byť i byl jeho obsah sám o sobě nezávadný.
Nakladatelem ve smyslu § 9, odst. 1 tiskového zákona je osoba, která obstarává rozmnožování a rozšiřování tiskopisu. Nevyžaduje se, aby se rozšiřování dálo za úplatu.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1938, Zm I 238/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnosti obžalovaných A. a B. do rozsudku krajského soudu, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými přečinem podle § 9, odst. 4 tisk. zák.
Z důvodů:
Podle § 9, odst. 2 tisk. zák. jsou zproštěny závazku uvésti jméno nakladatele jen takové výrobky tisku, jež se vydávají pouze pro potřebu živností a obchodu nebo domácího a společenského života, jako formuláře, ceníky, navštívenky a pod. Zákon chtěl tím zprostiti povinnosti, vyjmenovati osoby uvedené v § 9 tisk. zák., ony tiskopisy, u nichž se není třeba obávati zneužití (srov. Lienbacher: Erläuterungen des Pressgesetzes, str. 24.). Toto osvobození však sahá jen tak daleko, pokud výrobek tisku skutečné sleduje toliko potřeby uvedené v zákoně; jakmile výrobek tisku sleduje mimo účel v zákoně vytčený ještě další účel, podléhá předpisu prvního odstavce § 9 tisk. zákona, třeba je jeho obsah sám o sobě nezávadný (Liszt: Lehrbuch des öst. Pressrechtes, str. 190, Sládeček: Tiskové právo trestní a policejní, str. 94). Nepožívají proto výhody podle druhého odstavce výrobky tisku, jejichž účelem je získati výhody příslušníkům jedné politické strany.
Nalézací soud zjistil, že výrobek tisku, o nějž jde, obsahuje seznam živnostníků, kteří jsou příslušníky strany X., a usoudil, že uvedený tiskopis má politický ráz, záležející v zakryté výzvě k nákupu jen u příslušníků strany X. Sleduje tudíž pozastavený tiskopis jiný účel, než jaký je vytčen v druhém odstavci § 9 tisk. zákona, pročež nelze přisvědčiti zmateční stížnosti, že jde o tiskopis zproštěný povinnosti vyjmenovati osoby, jak je stanovena v prvém odstavci téhož paragrafu (§ 281, čís. 9 a) tr. ř.); ježto již z tohoto důvodu jde o tiskopis podléhající ustanovení prvého odstavce § 9 tisk. zák., nebylo třeba se zabývati otázkou, zda to lze souditi i z obsahu tiskopisu sama o sobě.
Podle zjištění napadeného rozsudku sestavil obžalovaný B. jako stavovský zástupce pro obchod a průmysl strany X. seznam živnostníků, dal jej natisknouti ve formě knížky, na níž dal vytisknouti jméno obžalovaného A. jako nakladatele, vyžádav si k tomu jeho souhlas, aby tím zakryl politický ráz uvedené knížky.
Je proto s hlediska skutkové podstaty přečinu podle § 9 tisk. zák. jediné závažné, zda uvedení A. jako nakladatele bylo vědomě nepravdivé. Ježto nakladatelem podle tiskového zákona je osoba, která skutečně obstarává rozmnožování a rozšiřování tiskopisu (rozh. čís. 4645 Sb. n. s.; Liszt, str. 76; Sládeček, str. 37) a ježto podle nenapadeného zjištění nalézacího soudu obžalovaný A. žádnou z těchto činností neprovedl, nýbrž propůjčil jen svoje jméno, aby se tím zakryl politický ráz tiskopisu, nemůže zmateční stížnost obstáti, tvrdí-li (§ 281, čís. 9 a) tr. ř.), že nejde o trestný čin, ježto obžalovaný A. byl skutečně nakladatelem.
Poněvadž již před tím je naplněn zákonný znak vědomě nepravdivého udání jména nakladatelova, je nerozhodné, kdo v souzeném případě byl skutečně nakladatelem. Nebylo proto třeba se zabývati námitkami zmateční stížnosti, jež činí v uvedeném směru s hlediska zmatku podle čís. 5, 9 a) § 281 tr. ř.
Pro pojem nakladatele se nevyžaduje, aby se rozšiřování tiskopisu dálo za úplatu (plen. rozh. z 15. března 1864, čís. 3386, čís. 15 knihy judikátů; Lienbacher, Erläuterung, str. 21—23; Liszt, str. 77; jinak Herbst, II, 1884, str. 290). Nelze proto ani v tomto směru přisvědčiti zmateční stížnosti, tvrdí-li (§ 281, čís 9 a) tr. ř.), že uvedení jména nakladatelova na tiskopisu, o nějž jde, smělo odpadnouti i z toho důvodu, že tiskopis byl rozšiřován bezplatně.

Citace:

č. 6175. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 193-194.