Čís. 12815.

Ve věcech nesporného soudnictví mohou sice (§ 40 zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.) v rekursech býti uváděny nové skutečnosti a průvody, ale tyto skutečnosti musely tu býti již v době rozhodnutí prvního soudu, jinak jsou jen důvodem nové úpravy.
(Rozh. ze dne 16. záři 1933, R I 662/33.)
Opatrovnický soud uložil manželskému otci, by platil na výživu nezl. dítěte měsíčně 100 Kč. Rekursní soud otcovu rekursu napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ve věcech nesporných může býti rekurs k nejvyššímu soudu podán jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost (§ 46 odst. (2) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.). Podle obsahu spisů není v nich ani zmatečnosti, ani neshledán v napadeném usnesení rozpor se spisy. Neprávem vytýká stěžovatel rekursnímu soudu nezákonnost proto, že opomenul snížené jeho příjmy z úřadu zjistiti, jak v řízení ovládaném zásadou vyšetřovací bylo jeho povinností (§ 23 zák. čís. 100/1931), neboť usnesení prvého soudu bylo vydáno dne 18. října 1932 a rekursní soud nesměl hleděti ke skutečnostem nastavším teprve po vydání toho rozhodnutí, t. j. od 1. ledna 1933. Příjmy, jež stěžovatel dostával v době rozhodnutí 1. stolice, byly však přesně zjištěny na podkladě úředního sdělení ředitelství státních drah a stěžovatel proti správnosti těchto údajů ani nebrojí, uplatňuje jen, že se jeho příjmy v posledním čase podstatně snížily. Ve věcech nesporného soudnictví mohou sice v rekursech býti uváděny nové skutečnosti a průvody [§ 40 (1) cit. zák.], ale tyto skutečnosti tu musely býti již v době rozhodnutí prvního soudu, jinak jsou jen důvodem nové úpravy.

Citace:

č. 12815. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 184-184.