NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9008.

Policejní právo trestní (Slov.): Je podle uher. polic, trest. řádu č. 65000/1909 za jistých okolností přípustno, aby byl vynesen odsuzující rozsudek, aniž obviněný byl slyšen?
(Nález ze dne 24. ledna 1931 č. 628.)
Věc: Martin O. v M. proti župnímu úřadu v Mukačevě o policejní přestupek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl trestním rozsudkem policejního komisařství v Mukačevě z 23. srpna 1927 odsouzen pro přestupek § 260 zák. č. 221/24 k pokutě 500 Kč, event. k uzamčení na 25 dnů proto, že svoji zaměstnankyni nepřihlásil k nemocenské pojišťovně. Odvolání st-le bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu 1. instance.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že řízení jest vadné, poněvadž st-l nebyl před vynesením rozsudku v 1. instanci vůbec vyslechnut. St-l hájí tedy právní názor, že odsuzující nález bez slyšení obviněného vůbec nelze vynésti. Názor ten ve své všeobecnosti není však správný.
Uherský policejní trestní řád vydaný nařízením býv. uher. min. vnitra a býv. uher. min. sprav. č. 65000/1909, jehož ustanovení tu platí, ustanovuje v § 105 a násl., že obviněného je z pravidla (výjimky stanoví § 104) obeslati k roku líčení. Stěžovatel byl k roku na den 10. srpna 1927 řádně dne 4. srpna 1927 obeslán, ale nedostavil se a vydala proto 1. stolice na základě § 109 cit. pol. tr. řádu rozsudek. V tomto § se stanoví, že nedostaví-li se obeslaný obviněný k líčení, dlužno za určitých předpokladů v § tom blíže uvedených odbýti přelíčení i v jeho nepřítomnosti.
Z toho jde, že uher. policejní trestní řád za určitých okolností připouští vydání i odsuzujícího nálezu, aniž obviněný byl dříve vyslechnut a že tedy stížnost, která to zásadně neguje, nemá pro toto zásadní stanovisko opory v zákoně a je tedy její námitka bezdůvodná.
Že by st-1 k líčení nebyl býval obeslán, nebo že by přes to pro nedostatek předpokladů stanovených v § 109 nebylo bývalo přípustno odbýti líčení v nepřítomnosti st-lově, stížnost vůbec netvrdí, stojíc na zásadním — jak dovoženo mylném stanovisku —, že st-l před vynesením nálezu 1. stolice nezbytně a v každém případě musel býti slyšen. Stanovisko to je mylné, a bylo proto stížnost, která vznáší jedinou námitku na tomto mylném názoru vybudovanou, jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 9008. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 270-271.