NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 5184.

Legionáři. — Veřejní zaměstnanci: Jak se určuje počet
míst legionářům vyhrazených?
(Nález ze dne 7. prosince 1925 č. 22931/224).
Prejudikatura: Boh. 5047 adm.
Věc: Město R. proti ministerstvu vnitra stran obsazení místa policejního strážníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v R. obsadilo v zasedání z 5. dubna 1923 místo policejního strážníka nelegionářem Janem K. a to prozatímně. Ke stížnosti legionáře Josefa J. a Václava S. prohlásilo min. vnitra rozhodnutím z 15. července 1924 obsazení tohoto místa nelegionářem Janem K. podle ustanovení § 14 zák. č. 462/1919 za neplatné a nařídilo, aby Jan K. do 4 neděl od doručení tohoto rozhodnutí byl propuštěn. — — — —
Stížnost obrací se proti tomu toliko potud, pokud bylo vysloveno, že v důsledku vystoupení dvou policejních strážníků-legionářů ze služeb policejních města R. není vlastně od účinnosti zákona č. 462/1919 o propůjčování míst legionářům žádné místo policejního strážníka propůjčeno legionáři a že byla proto obec povinna propůjčiti po rozumu § 4 cit. zák. místo obsazené nelegionářem Janem K. legionáři. Při tom vychází st-lka z názoru, že vyhověla již uvedenému zákonu tím, že skutečně obsadila od účinnosti jeho (7. srpna 1919) polovinu vypsaných míst policejních strážníků legionáři a uvádí, že skutečnost, že dva strážníci-legonáři vzdali se svých míst, nemůže býti na úkor jejímu právu, aby místo, jež se v konkrétním případě uvolnilo, obsadila podle své vůle nelegionářem.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Jak již bylo vysloveno a zevrubně odůvodněno v nálezu Boh. 5047 adm., přísluší podle § 4 zákona z 24. července 1919 č. 462 Sb. legionářům 50% míst volných, která jsou u toho kterého úřadu neb podniku na ten čas předmětem obsazování. Tvoří tedy základnu pro výpočet 50%ní kvóty služebních míst, jež jsou podle § 4 cit. zákona legionářům vyhrazena, počet míst právě obsazovaných a jest vyhověno požadavku zákona jen tehdy, byla-li propůjčena z těchto nově obsazovaných míst polovina uchazečům legionářům. Stav, jaký tu byl před vypsáním konkursu na dotčené místo, není pro otázku konkurence o místo vypsané směrodatný a jest proto lhostejno, jaký počet míst té které kategorie služebnické byl snad již propůjčen legionářům. Pak však jest nerozhodnou pro povinnost obce obsaditi místo policejního strážníka legionářem i skutečnost, že z míst dříve (před rozepsáním konkrétního konkursu) obsazovaných obdrželi již snad legionáři 50%ní kvótu resp. že legionářští se míst svých vzdali.
Tomuto názoru na podporu jest i ustanovení článku 16 vlád. nař. ze 4. března 1920 č. 151 Sb., který ustanovuje, že, nenastoupí-li legionář bez udání náležitých důvodů, nebo vzdá-li se obdrženého místa, má to úřad, ústav nebo závod, jemuž přísluší právo obsazovací, oznámiti mno (kanceláři čsl. legií, umísťovacímu referátu) k podání nového návrhu na obsazení.
K stejnému závěru vede i úvaha, že bylo účelem zákona o propůjčování míst legionářům (srovn. §§ 3, 4, 5 a 6), jakož i prov. nařízení k němu (srov. čl. 7, 13 až 18 svrchu cit. vlád. nař.) zaručiti legionářům určitý počet míst služebních jim vyhrazených a zabezpečiti jim tak do té doby, dokud kancelář čsl. legií neprohlásí, že na určitá místa pro legionáře nereflektuje, určité početní zastoupení ve služebních místech zmíněných kategorií.
Posuzuje-li se sporný případ s hlediska předeslaných úvah, pak vysvítá z nich pro konkrétní případ, že se žal. úřad mýlí, pokud chce vzíti za základ 50% tangenty služebních míst policejních strážníků u městské obce R. legionářům vyhrazených počet všech těch míst obsazovaných od účinnosti zákona shora citovaného, že však přes to neporušil zákona, zrušil-li obsazení vypsaného místa nelegionářem proto, že místo to zůstati mělo vyhrazeno legionáři.
Pokud se stížnost dovolává pro posílení svého stanoviska i ustanovení § 15 zákona č. 462/1919, pak zapomíná, že mluví dotčený předpis podle svého jasného znění (srovn. zejména 2. odst. § 1) o ztrátě nároku legionáře na vyhrazená místa neb na přednostní právo při obsazování jistých míst služebních, že však se v žádném směru nedotýká povinnosti subjektů vyjmenovaných v § 4 propůjčiti legionářům určitá místa služební do 50%.

Citace:

Č. 5184. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 634-635.