Č. 765.

Zabírání bytů: * Jen z toho důvodu, že nájemce má byt, nelze odepříti schválení dle § 2 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n.
(Nález ze dne 14. března 1921 č. 3251.)
Věc: Gustav K. a soudr. v Kolíně proti okresní správě politické v Kolíně stran neschválení smlouvy nájemní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Bytová komise v Kolíně výměrem z 15. září 1920 neschválila oznámení správce domu o vzájemné výměně bytů v domě čp. 8-IV. v Kolíně a to stran bytů Anny B., Marie M. a Otokara H., poněvadž by se tak rozšiřovaly byty na úkor osob byty hledajících. Současně zabrala bytová komise dle § 8 č. 1 zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. i byt Otokara H. o dvou pokojích a kuchyni, poněvadž prý H. bytu již přes tři měsíce nepoužívá.
Rozhodnutím okresní správy politické v Kolíně ze dne 8. října 1920 č. 50202 byl potvrzen nález bytové komise z 15. září 1920 o vzájemné výměně bytů a to jedině z důvodu, že »jmenovaní ve smyslu § 14 bytového zákona byty měli«. O stížnosti do tohoto nálezu podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
Je nesporno, že stěžovatelé, majíce v obci byty, uzavřeli nájemní smlouvy za tím účelem, aby navzájem své byty vyměnili. Žalovaný úřad odepřel schválení těchto smluv jedině z toho důvodu, že »stěžovatelé ve smyslu § 14 byt měli«.
Žalovaný úřad vycházel tedy zřejmě z právního náhledu, že se tím odnímá osobám v obci bydlícím možnost přestěhovati se do jiného bytu v téže obci.
Leč ustanovení tohoto smyslu nelze v zákoně z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. nalézti. Ani intencím, jež zákon sleduje, přesídlení osob v obci byt majících do jiného bytu v téže obci nikterak se nepříčí, neboť takovýmto přesídlením nouze bytová, které zákon chce čeliti, nijak se nezvětšuje.
Ustanovení § 14 zák., jehož se naříkané rozhodnutí dovolává, nemá vůbec žádné souvislosti s otázkou, zda osoby v obci byt mající mohou se přestěhovati do jiného bytu v obci. Jednáť toliko o osobách, jež v obci bytu nemají, a stanoví, jaké podmínky osoby tyto mají prokázati, ucházejí-li se o příděl zabraného bytu.
Ani z ustanovení § 2, odst. 3 cit. zák., kde se odkazuje na podmínky §u 14, pro otázku tuto nic neplyne. Neboť ustanovení toto nepraví nic více, nežli že osobě, která vyhovuje podmínkám právě dotčeným, nelze odepříti schválení smlouvy nájemní, když podařilo se jí soukromě získati byt dosud nezabraný.
Ani výslovný předpis zákonný, ba ani intence zákonodárcovy nebrání tedy osobám, které v obci byt již mají, přestěhovati se do jiného bytu v téže obci.
Nelze proto srovnati se zákonem naříkané rozhodnutí, kterým schválení řečených smluv nájemních bylo odepřeno jen z toho důvodu, že nájemci, kteří hodlají se přestěhovati, byt v obci mají.

Citace:

č. 765. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 341-342.