NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 9984.

Zápůrčí žaloba (§ 523 obč. zák.) jest přípustná i proti poživateli, osobuje-li si právo zciziti užívanou věc. V takovém případě není přípustná pouhá žaloba o určení (§ 228 c. ř. s.) vlastnictví k věci, dané v požívání.
(Rozh. ze dne 13. června 1930, Rv I 1111/29.)
Žalobci domáhali se na žalované, by bylo uznáno právem, že žalobcům přísluší vlastnické právo k věcem v žalobě jednotlivě uvedeným a odůvodnili právní zájem na bezodkladném zjištění vlastnictví tím, že se žalovaná, jíž přísluší požíváni oněch věcí, zdráhá uznati toto jejich právo a také již některé věci zcizila. Procesní soud prvé stolice uznal rozsudkem pro zmeškání podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Podle obsahu žaloby a podle žalobního žádání domáhají se žalobci výroku, že se zjišťuje vlastnické právo žalobců na kusech nábytku v domech čís. 677 a čís. 56 v K., v návrhu žalobním blíže označených, a uvádějí k odůvodnění, že mají právní zájem, by jejich vlastnické právo bylo co nejdříve zjištěno soudním rozhodnutím, že se žalovaná, které přísluší požívání nábytku, zdráhá uznati toto jejich právo a také již některé části nábytku zcizila. Jest tedy žaloba, jak jest sepsána a jak zní žalobní žádost, žalobou určovací. Jest však otázkou, vychází-li se ze zásady, že každá žaloba musí sloužiti potřebám praktického života, zda je žaloba podle § 228 c. ř. s. přípustná, an pravým důvodem, pro který ji žalobci podali, jest jimi tvrzený bezprávný zásah žalované do jejich sféry vlastnické ohledně nábytku. Vlastním účelem žaloby bylo podle toho čeliti tomuto zásahu k obhájení vlastnictví. Byla by proto pro uplatňování nároku, jehož žalobci chtěli vlastně žalobou docíliti, jediné vhodnou a právně přípustnou žaloba zápůrčí podle § 523 obč. zák., čelící k tomu, by se žalovaná zdržela v budoucnosti bezprávních zásahů do vlastnictví žalobců. Mohli-li takto žalobci žalovati ihned o plnění, byla určovací žaloba podle § 228 c. ř. s. vyloučena. Žalobci ovšem uvedli v odvolacím řízení, že žaloba o plnění jest vyloučena, ana jest žalovaná poživatelkou zmíněného nábytku, leč názor ten je mylný, ježto žaloba zápůrčí jest přípustná i proti poživateli, osobuje-li si právo zciziti užívanou věc, což nespadá do rozsahu práv podle §§ 509 a 511 obč. zák. mu příslušejících. Jest proto určovací žaloba v souzeném případě nepřípustná a měla býti zamítnuta.

Citace:

Čís. 9984. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 54-55.