NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15289.

Kdo dal přístroj k předvádění zvukových filmů koncesionáři k disposici a převzal všechny náklady i režii spojenou s provozem kina, jest samostatným podnikatelem.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, Rv I 581/36.)
Žalobkyně tvrdíc, že byla u žalované obce v kinematografu zaměstnána, domáhá se na obci náhrady 5000 Kč jako režie spojené s provozem biografu, již za žalovanou vynaložila a dále zadrželého platu 17000 Kč, celkem 22000 Kč. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyně byla do měsíce května 1933 zaměstnankyní žalované obce. Uplatňované nároky se však nevztahují na dobu do rozvázání tohoto služebního poměru, nýbrž týkají se doby pozdější, kdy žalobkynin poměr vůči obci byl upraven novou smlouvou, sjednanou podle nabídky žalované ze dne 4. června 1933. Podle této smlouvy nešlo o smlouvu služební, když žalobkyně dala k disposici jí zakoupený aparát k předvádění zvukových filmů, převzala všechny náklady a celou režii s provozem kina spojenou, vybírala veškeré příjmy a měla obci jen odváděti týdně určitou částku, a ročně nanejvýše 7000 Kč na přepychové dani, neboť žalobkyně nebyla podle toho osobně a hospodářsky podřaděna do organisace zaměstnavatelova podniku (Sb. n. s. 10402). Nemůže tedy žádati ani přiměřenou úplatu, nebyla-li odměna za její práci ujednána. Žalobkyně byla v době, o niž tu jde, samostatnou podnikatelkou a nemůže tedy žádati úplatu za svou činnost vykonanou v kině žalované a náhradu režijních výloh, k jichž zapravení byla zavázána smlouvou, ať již jde o smlouvu zmocnitelskou, či pachtovní, nebo smlouvu sui generis. Ani z toho nemůže žalobkyně těžiti, tvrdí-li, že smlouva, o kterouž jde, se příčí zákazu vyslovenému v § 9 ministerského nařízení ze dne 18. září 1912 čís. 191 ř. z. a je tedy nicotnou podle § 879 obč. zák. Neboť nicotností smlouvy se nezměnil poměr smluvních stran ve smlouvu služební s právy a povinnostmi z takové smlouvy vyplývajícími, nýbrž žalobkyně mohla by se v takovém případě jen domáhati vydání toho, co na základě nicotné smlouvy, tedy bez právního důvodu, druhá strana obdržela, t. j. z důvodu obohacení (§ 1435 obč. zák.), z kteréhož důvodu však nežalovala.

Citace:

Čís. 15289.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 682-683.