Čís. 15809.

Byla-li žaloba, podaná na osobu zbavenou svéprávnosti a zemřelou již před podáním žaloby, doručena jejímu opatrovníkovi, jehož pozůstalostní soud ihned po doručení žaloby ustanovil též opatrovníkem pozůstalostí po zemřelém opatrovanci, byla pozůstalost ta řádně ve sporu zastoupena.
Opravu v označení sporné strany tak, že místo osoby zemřelé strany se uvede jako strana její pozůstalost, jež Ve sporu byla řádně zákonným zástupce zastoupena, lze provésti v každém období rozepře z úřadu, třebaže v době opravy byla již pozůstalost odevzdána přihlášenému dědici.
(Rozh. ze dne 10. února 1937, Rv I 2072/34.)
Žalobci podali proti žalovanému K-vi, zbavenému úplně svéprávnosti, žalobu až po jeho smrti; žaloba byla doručena jeho opatrovníkovi. Pozůstalostní soud poté ihned ustanovil tohoto opatrovníka opatrovníkem pozůstalosti žalovaného, s nímž byl spor projednán, aniž byla provedena oprava žalované strany na pozůstalost po K-ovi«. To učinil teprve z úřední moci odvolací soud v době, když pozůstalost již byla dědicům pravoplatně odevzdána. Prvý soud zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud, nevyhověv dovolání, uvedl k uplatňované zmatečnosti podle § 477 č. 5 c. ř. s. v důvodech:
Žaloba směřující proti žalovanému Gustavu F., jenž byl zbaven svéprávností, byla sice dne 18. prosince 1932 neprávem doručena jeho opatrovníku, neboť žalovaný zemřel již dne 3. října 1932 před podáním žaloby. Měla tudíž správně směřovati proti pozůstalosti po něm, jejímž zástupcem opatrovník zemřelého ovšem nebyl. Tato vada byla zhojena tím, že pozůstalostní soud usnesením ze dne 31. prosince 1932 ustanovil tohoto opatrovníka zemřelého žalovaného opatrovníkem jeho pozůstalosti, zmocniv ho zároveň k vedení tohoto sporu, a že opatrovník od té doby bez další výhrady ve sporu pokračoval. Pominul-li právní zástupce žalobců zřejmým nedopatřením opraviti označení druhé žalované strany na pozůstalost po Gustavu F.« a provedl-li soud druhé stolice tuto opravu z úřadu bez návrhu stran, nezakládá tento postup žádné zmatečnosti, neboť právní podmět sám nebyl tím změněn, ježto neodevzdaná pozůstalost podle § 547 obč. zák. představuje zůstavitele, a pouhá oprava jména nebo označení právního podnětu jest přípustná. Dovolatelé ovšem namítají také, že tato pozůstalost nebyla řádně ve sporu zastoupena (§ 477 č. 5 c. ř. s.), poněvadž pozůstalost v době, kdy odvolací soud tuto opravu provedl (14. února 1934), byla již dávno odevzdána a od té doby pouze dědicové sami mohli býti stranou v rozepři. Avšak ani v tom nelze spatřovati zmatek, neboť rozhodným jest pouze, kdo byl stranou v době podání po případě doručení žaloby (vada v doručení byla v souzeném případe zhojena), a skutečnost, že žalovaná pozůstalost byla pak za sporu dědicům odevzdána, nemá vlivu na osobu žalované strany, nezmění-li žalobce žalobu po subjektivní stránce za souhlasu zúčastněných anebo soudu.

Citace:

Čís. 15809. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 163-164.