NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2428.

Hlediska rozhodná při výměře výše výživného manželky dle dvorského dekretu ze dne 4. května 1841, čís. 531 sb. z. s.
(Rozh. ze dne 27. března 1923, Rv I 1172/22.)
Manželství stran bylo rozvedeno z viny obou manželů. K napotomní žalobě manželky, by jí manžel platil výživné 700 Kč měsíčně, přiznal jí procesní soud prvé stolice měsíčních 300 Kč; odvolací soud snížil k odvolání obou stran přisouzené výživné na 260 Kč měsíčně. Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobkyně potud, že zvýšil
měsíční výživné na 320 Kč a poukázal dovolání žalovaného na toto rozhodnutí.
Důvody:
Obě strany, dovolavše se, uplatnily dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. Manželství rozvedeno bylo z viny obou stran, jde o určení výživného podle dvorského dekretu ze dne 4. května 1841, čís. 531 sb. z. s. Podle něho má od případu k případu se zřetelem na všechny poměry a na důvody slušnosti, manželce svědčící, manžel výminečně býti přidržen ku poskytování slušné výživy manželce. Prvá náležitost, zdali totiž případ shora zmíněný nastal, byla rozřešena nižšími soudy kladně s konečnou platností, poněvadž dovoláními je napaden jedině rozsah přisouzeného výživného. Ale i ve příčině rozsahu výživného sluší zdůrazniti, že slova »od případu k případu« znamenají, že nemá jimi býti zřízeno všeobecně závazné pravidlo, nýbrž má býti soudcovskému uvážení vyhraženo, by podle osobitých zvláštností každého jednotlivého případu podrobil poměry a důvody slušnosti uvážlivému přezkoumání a podle výsledku výjimečnou povinnost vyživovací určil tak, aby výživa manželčina byla slušnou. Myšlence této a její zásadě neodcizilo se ani platné zákonodárství, jak zřetelně ukazuje § 19
zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., založený rovněž na
důvodech lidské slušnosti. Byť i citovaný dekret užil slov 531/1841 sb., není tím míněna »výživa slušná«, to jest úplná dle §u 91 obč.
zák,. kdyžtě § 1264 obč. zák. mluví o výživě jednoho z manželů po
rozvodu, nemá-li na rozvodu viny, jenom jako o výživě přiměřené, a
když citovaný dvorský dekret uvaluje na manžela vyživovací povinnost
jenom 531/1841 sb. a 531/1841 sb. z. s.. Nelze tedy při posuzování rozsahu výjimečného poskytování výživného dle citovaného dvorského dekretu říditi se pravidly §u 91, 1264, 672 obč. zák. Nebylo se
zřením na § 796 obč. zák. zajisté úmyslem zákonodárcovým, by výživu
manželovu v pořádném manželství druhého manžela přeživšího nuzněji vypravil (v. z. o., § 796 § 796 obč. zák.)
než výživu zcela výjimečnou a jenom ze zcela zvláštních důvodu —
a to ještě spíše z důvodu veřejnoprávních, než soukromoprávních —
podle citovaného dvorského dekretu. Plyne z toho, že pravidel shora
uvedených může býti při výkladu pojmu 531/1841 sb. z. s. dle cit. dvorského dekretu dle §u 7 obč. zák. použito jen s obmezující obezřetností, a že při určování takovéto výminečné výživy mají býti směrodatným vodítkem důvody slušnosti a pak také veřejnoprávní ohledy, aby s manžela povinnost živiti manželku nebyla přesunována na veřejnou dobročinnost anebo na domovskou obec. Není v dovolacím
řízeni vytýkáno, že by byl skutkový základ pro určení výživného za
tohoto stavu nedostatečným, nebo neúplným. Příjmy žalovaného činí
okrouhle 1948 Kč měsíčně, a to jest jeho jediný majetek. Výživné dětí
činí 560 Kč měsíčně. Žalobkyně je celkem k nějaké výdělečné činnosti
nezpůsobilá, jednak jako žena chorobná, jednak jako žena pro existenční
boj nedostatečně vyzbrojená, bez dostatečné průpravy odborné. Nelze
pochybovati, že potřebuje nezbytně, aby mohla velmi skromně žíti,
manželovy pomoci, byť i nebylo lze přisvědčiti odvolacímu soudu, že
její průměrné minimum existenční musí činiti 700 Kč měsíčně, což je
částka vzhledem k celkovým příjmům manželovým neodůvodněně vysoká, a důvody slušnosti mluví pro to, aby vzat byl patřičný zřetel také na manželovy stísněné poměry. Dovolací soud přece však uznává, že
vzhledem k okolnostem odvolacím soudem zjištěným, nižšími stolicemi
částkami 300 Kč a 260 Kč měsíčně vyměřené výživné jest nepřiměřeně
nízké a považuje dle §u 273 c. ř. s. za přiměřenou částku měsíčních
320 Kč.

Citace:

Rozhodnutí č. 2428. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 518-519.