Čís. 4477.

Ve prospěch pozemku, zapsaného do pozemkové knihy, není oprávněn k žádosti o propůjčení nezbytné cesty pouhý jeho držitel, byť by měl důvod, postačitelný k nabytí knihovního vlastnictví.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1924, R II 398/24).
Návrh na zřízení nezbytné cesty byl prvým soudem zamítnut, rekursní soud návrhu vyhověl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvé stolice.
Důvody:
O povolení cesty nezbytné může žádati toliko vlastník pozemku, jenž cesty potřebuje (§ 1 zák. o cestách z nouze). Že právo to nepřísluší pouhému držiteli, byť i opatřenému řádným důvodem nabývacím, vychází již z doslovu zákona, který důsledně užívá k označení toho, kdo se o cestu z nouze ucházeti může, slova vlastník pozemku (§§ 1, 2, 4, 5, 7, 9, 11, 12, 18, 24 a 25 zák.). § 11 zákona předpisuje soudci, rozhodujícímu o cestě nezbytné, aby před vyřízením návrhu přesvědčil se z knihy pozemkové o pravdivosti údajů žádosti o vlastnických poměrech nemovitostí, v úvahu přicházejících, a teprve, když po této stránce není překážek, má zavésti další řízení. Je také vysvětlitelno, že zákon jen vlastníku dává oprávnění. Pří pouhém držiteli není jisto, že vlastnictví vkladem skutečně dosáhne. Na druhé straně by soud, o cestě nezbytné rozhodující, a odůvodněnost návrhu posuzující, podle §u 2 zákona dle osoby onoho vlastníka, který jím jest v době podané žádosti, zejména pokud se týče hrubé nedbalosti ve smyslu §u 2 zákona mohl povoliti cestu z nouze někomu, kdo by ani pro ono hrubé zavinění při nabytí pozemku na ni práva neměl, kdyby totiž navrhující držitel vlastnictví nedosáhl a proto, že nemohl nebo nechtěl, a pozemek zůstal vlastníku nedbalému. Tím by byla poskytnuta možnost k obcházení zákona a jest i z toho důvodu nutno žádati k návrhu průkaz plného vlastnictví a nestačí průkaz pouhé držby a důvodu nabývacího. Názoru tomu nevadí, že § 17 zákona umožňuje nabytí cesty nezbytné i při pozemcích, v knize pozemkové nezapsaných. Máť na mysli jen případ, že pozemek není vůbec v knize zapsán, nikoli případ, že je zapsán pro někoho jiného, jak v případě sporném. Také nerozhoduje, že navrhovatelka má již rok žádost o zápis svého vlastnictví připravenu. Tím snadněji mohla si legitimaci sjednati.

Citace:

č. 10485. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 824-826.