Čís. 15788.Dělení škody podle § 1304 obč. zák. Hrubé porušení předpisu § 1297 obč. zák. může se rovnati po případě může býti závažnější než nepatrné porušení předpisu § 1299 obč. zák.(Rozh. ze dne 3. února 1937, Rv I 691/35.) Žalobkyně, jež byla poraněna automobilem řízeným žalovaným, domáhá se na žalovaném náhrady škody vzniklé jí zraněním. Nižší soudy uznaly z polovice podle žaloby, dospěvše ze zjištěných skutečností k závěru, že obě strany zavinily škodu stejným dílem. Nejvyšší soud, nevyhověv dovolání žalobkyně, uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Žalobkyně marně dovozuje, že na úrazu nemá viny, neboť nižší soudy z toho, že žalobkyně před blížícím se automobilem vkročila do jízdní dráhy a jala se ji přebíhati, usoudily logicky správně a v souladu se zkušenostmi života, že si počínala neopatrně. Nelze souhlasiti s dovoláním ani potud, pokud se snaží dovoditi, že její vina nemůže býti stejná s vinou žalovaného, z toho, že žalovaný byl podle § 1290 obč. zák. povinen vynaložiti obzvláštní pozornost, kdežto žalobkyně se provinila jen proti předpisu § 1297 obč. zák., předpokládajícímu vynaložení obyčejné opatrnosti. Neboť hrubé porušení předpisu § 1297 obč. zák. může se rovnati nepatrnému porušení předpisu § 1299 obč. zák., ba může býti ještě závažnější. Vkročila-li žalobkyně blízko před automobil do jízdní dráhy přes to, že automobil i při sebe menší pozornosti musila viděti a slyšeti, a přes to, že jako obyvatelka velkoměsta musila si uvědomiti, že přecházení jízdní dráhy v rychlostním pásmu je zvláště nebezpečné, prohřešila se proti příkazu § 1297 obč. zák. takovým způsobem, že jest správný úsudek odvolacího soudu, že její zavinění není menší než nepatrné porušení předpisu § 1299 obč. zák. žalovaným, třebas tento předpis jest v podstatě přísnější než ustanovení § 1297 obč. zák.