Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 2
PDF

Čís. 9208.


Pro odpůrčí nárok jest příslušným obecný soud, nikoliv obchodní senát, třebas právní jednání, jemuž se odporuje, jest obchodem. Projednána-li odpůrčí žaloba před obchodním senátem, jde o zmatek podle § 477 čís. 2 c. ř. s., jímž jest stižen i rozsudek prvého soudu i řízení jemu předcházející, pokud se ho súčastnil soudce laik.
(Rozh. ze dne 26. září 1929, Rv I 1076/28.)
Odpůrčí žalobu procesní soud prvé stolice (obchodní senát krajského soudu v L.) zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením, počínajíc prvním ústním jednáním před soudem prvé stolice dne 4. března 1925 a vrátil věc krajskému soudu v L., by v jednání pokračoval a nový rozsudek vynesl.
Důvody:
Především jest si ujasniti, že jde o žalobu odpůrčí, kterou žalobkyně odporuje dvěma právním jednáním dlužnice, firmy C., a to vyplacení 110000 Kč žalované firmě a vystavení kauční listiny ze dne 27. října 1923 a vtělení zástavního práva na jejím základě pro pohledávku žalované firmy 150000 Kč a 15000 Kč na nemovitostech Berty B-ové, kterýmižto právními jednáními byla žalobkyně jako věřitelka firmy C. podle svého tvrzení zkrácena a které dlužnice vykonala v úmyslu zkrátiti své věřitele, kterýžto úmysl byl druhé straně, žalované, znám, po případě znám býti musil. Žalobkyně odporuje tudíž právním jednáním dlužnice z důvodu § 2 (1) a (2) odp. ř. V prvé řadě jest se obírati otázkou, zda tato právní věc spadá do výlučné příslušnosti obchodního senátu podle § 51 čís. 1 j. n. Otázku tuto jest zodpověděti záporně. Odpůrčí nárok jest nárokem samostatným, vyplývajícím z předpokladů odpůrčího zákona. Právním důvodem žaloby není právní jednání, jemuž se odporuje, nýbrž zkrácení žalující věřitelky právním jednáním dlužnice jakož i v zákoně opodstatněné oprávnění, takovým právním jednáním odporovati a prohlásiti je proti zkráceným za bezúčinná. Odpůrčí nárok jest nezávislým na povaze právního jednání, jemuž se odporuje; jest nerozhodno, zda toto právní jednání jest obchodem, a pro odpůrčí nárok jest příslušným obecný soud, nikoli obchodní senát (srovnej Neumannův »Kommentar«, vydání z roku 1927 str. 136, Bartsch-Pollak, »Konkurs — Ausgleichs-Anfechtungsordnung« stránka 1045, Lehmann, »Kommentar zur Konkurs, Ausgleichs-Anfechtungsordnung«, druhý díl, stránka 228 a první díl str. 348, Ehrenzweig: »Kommentar zur Anfechtungsordnung« stránka 436, 495, rozhodnutí bývalého víd. soudu nález repertoria čís. 238, uveřejněný Gl. U. nová řada čís. 6903, Adler Clemens čís. 3022 a Gl. U. Nová řada čís. 6085). Odpůrčí žaloba byla podána u krajského soudu v Liberci. První ústní líčení o této žalobě ze dne 4. března 1925 jakož i další ústní líčení konalo se před obchodním senátem za přítomnosti dvou soudců a jednoho soudce laika; v tomto složení senátu byl vydán rozsudek soudu prvé stolice a odvolací soud rozhodoval o něm jako o rozsudku krajského soudu jako obchodního senátu. Rozsudek soudů prvého je zmatečným podle ustanovení § 477 čís. 2 c. ř. s., poněvadž rozhodující soud nebyl podle předpisu obsazen třemi soudci z povolání (§ 7 první odstavec j. n.). Rozsudek ten i řízení jemu předcházející, pokud se ho súčastnil soudce laik, jest zmatečným. Obchodní senát, nejsa k tomu oprávněn, vztáhl věc, příslušející na obecný soud, na sebe, ačkoliv žalobce nevznesl žalobu na krajský soud jako obchodní senát. Soud odvolací měl proto pro tuto zmatečnost rozsudek prvého soudu i s předchozím zmatečným jednáním podle §§ 471 čís. 7 a 473, 477 čís. 2, 478 odstavec třetí c. ř. s. zrušiti a další zaříditi. Ano se tak nestalo, muselo býti rozhodnuto soudem dovolacím podle posledního odstavce § 510 c. ř. s., jak se stalo.
Citace:
č. 9208. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 306-307.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).