NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Č. 6935.

Veřejní zaměstnanci. — Samopráva obecní. — Administrativní řízení (Slovensko): * Ani z ustanovení 2. věty odst. 2. bodu 1. § 6 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., ani z § 19 téhož zák. nelze dovozovati, že župní úřad jest kompetentní schvalovati usnesení zastupitelstev měst s reg. magistrátem, jimiž byl zaměstnanci těchto měst povolen drah. přídavek na členy rodiny zdržující se v cizině.
(Nález ze dne 1. prosince 1927 č. 23538).
Věc: Ing. Josef R. proti župnímu úřadu v Košicích stran přídavku na děti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z 26. prosince 1924 povolilo zastupitelstvo města Košic st-li, měst. lesmistrovi, k jeho žádosti na základě odst. 2 § 6 zák. č. 394/1922 přídavek na jeho nezletilé tři děti, jež se zdržují za účelem studií v Budapešti, určivši zároveň dobu, na kterou přídavek na to které dítě povoluje, a vyslovivši, že ve smyslu druhé věty odst. 2 § 6 cit. zák. mohou býti povolené přídavky vypláceny jen po schválení dozorčího úřadu. — Toto usnesení měst. zastupitelstva bylo pak předloženo ke schválení žal. úřadu, který nař. rozhodnutím vyslovil, že usnesení měst. zastupitelstva »s poukazem na ustanovení odst. 2 § 6 zák. č. 394/1922« neschvaluje.
Maje rozhodovati o stížnosti na toto rozhodnutí, musil se nss nejprve zabývati otázkou, byl-li žal. úřad příslušným vydati nař. rozhodnutí:
Nař. rozhodnutí obsahuje výrok o tom, že žal. župní úřad odepřel schváliti usnesení zastupitelstva města Košic, kterým byl st-li, úředníku tohoto města, povolen drah. přídavek na děti, které se zdržují v cizině. Vykonávaje toto schvalovací právo, nevystupoval žal. úřad jako stolice odvolací, nýbrž výhradně jako úřad dozorčí.
Již v době, kdy bylo vydáno usnesení měst. zastupitelstva (dne 26. prosince 1924) bylo město Košice městem s reg. magistrátem (arg. § 1 vl. nař. č. 275/22, § 1 zák. č. 243/22 a §§ 1 a 20 vl. nař. č. 335/22).
Z nař. rozhodnutí nelze sice s naprostou určitostí seznati, o kterou
právní normu žal. úřad opíral svoji kompetenci ohledně schvalování uvedeného usnesení měst. zastupitelstva.
Citace ustanovení odst. 2 § 6 zák. č. 394/22, obsažená v enunciátě nař. rozhodnutí, nasvědčovala by však tomu, že žal. úřad spatřoval právě v tomto ustanovení právní základ pro tu svoji schvalovací komptenci.
Leč ani z ustanovení odst. 2 bodu 1 § 6 cit. zák., ani z jiného předpisu tohoto zák., zejména ani z § 19 tohoto zák. nelze dovoditi, že náleží do kompetence župního úřadu schvalovati usnesení zastupitelstva města s reg. magistrátem, jimiž byl zaměstnanci tohoto města povolen drah. přídavek na děti.
Jak patrno z ustanovení odst. 2 bodu 1 § 6 cit. zák. ve spojitosti s odst. 3 téhož § (arg. slova: » .... státním zaměstnancům«) a s předpisy § 5 cit. zák., který, jak jde zcela nepochybně najevo z právních norem tam citovaných, má na mysli právě a jedině zaměstnance státní, týká se také celý odstavec 2 § 6 tohoto zák. — jednající o drah. přídavcích na děti zdržující se v cizině — výhradně zaměstnanců státních. Z toho plyne, že také kompetenční předpis, který jest obsažen v druhé větě odst. 2 bodu 1 § 6 cit. zák. a podle něhož mohou ústřední úřady — v dohodě s min. fin. — výjimečně uděliti povolení, aby zaměstnanec mohl pobírati drah. přídavky na členy rodiny, kteří se zdržují v cizině, týká se toliko zaměstnanců státních.
Jest sice pravda, že v § 19 cit. zák. byl vysloven princip parity mezi zaměstnanci státními a zaměstnanci určitých veř. korporací, k nimž § 19 čítá výslovně i obce — totiž princip parity, pokud jde o míru určitých služ. požitků a jiných nároků. Leč z ustanovení § 19 cit. zák. nelze ještě dovozovati, že by právě a jedině již v důsledku tohoto principu parity byla ustanovením § 19 tohoto zák. záložna též nějaká úřední kompetence ohledně schvalování oněch usnesení veřejnoprávních korporací, uvedených v tomto §, jimiž tyto korporace přiznávají v konkrétním případě zaměstnanci nějaký služ. požitek obdobný služ. požitkům zaměstnanců státních, upraveným tímto zákonem.
Z toho, co bylo uvedeno, jde tedy najevo, že župní úřad nemohl svoji kompetenci, schvalovati usnesení zastupitelstva města Košic, kterým byl městskému zaměstnanci přiznán zmíněný drah. přídavek, vůbec opírati ani o ustanovení odst. 2 § 6, ani o ustanovení § 19 zák. č. 394/1922. Ale ani jiné ustanovení tohoto zák. neposkytuje právního základu pro tuto kompetenci žal. úřadu. Nss pak neshledal ani, že by žal. župní úřad byl na základě nějaké jiné právní normy příslušným schvalovati z moci dozorčí toto usnesení měst. zastupitelstva.
Takováto kompetence nepříslušela by župnímu úřadu ani podle zák. č. 329/21, kdyžtě, jak patrno z ustanovení § 58 tohoto zák., náleží kompetence schvalovati usnesení zastupitelstva měst s reg. magistrátem — s hlediska fin. hospodářství obecního — župnímu výboru.
Žal. úřad nebyl tedy v daném případě vůbec příslušným vydati nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 6935. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 563-565.