Čís. 17527.

Zákon o soukromých zaměstnancích č. 154/1934 Sb. z. a n. Jde o důležitý důvod pro předčasné propuštění podle § 34 č. 1 uved. zákona, vybral-li si zaměstonanec (vedoucí obchodu ze svěřené pokladny peněžitou částku na úhradu svého nároku na odměnu za zvláštní služby již v době, kdy tento jeho nárok, který si činil, nebyl mezi ním a zaměstnavatelem ani co do důvodu ani co do výše a splatnosti dohodnut nebo učiněn nesporným.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1939, Rv II 382/39.)
Žalobce domáhá se žalobou zaplacení mzdy za čtvrtletní výpovědní
Lhůtu tvrdě, že ho žalovaný předčasně propustil, nemaje k tomu zákonného důvodu. Žalovaný bránil se tím, že propuštění žalobce stálo se právem, ježto žalobce vybral z pokladny, kterou vedl, neoprávněně 2000 K. Prvý soud zamítl žalobu. Odvolací soud vyhověl
žalobě.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody:
K vyvrácení tvrzeného důvodu předčasného zrušení zaměstnaneckého poměru udal žalobce jako strana slyšen, že při revisi pokladny upozornil revisora, že konal žalované straně mimořádné práce, za které si činí nárok na 4000 až 5000 K a že si 2000 K za inkasní práci v Polsku a Rakousku vyzvedne z pokladny, že však počká 3 dny, aby revisor jeho požadavky mohl sděliti šéfovi a že si částku 2000 K po revisi z pokladny vybral. Z tohoto přednesu žalobce vyplývá, že jeho nárok na 2000 K za inkasa nebyl v době, kdy žalobce peníze z pokladny jemu svěřené vybral, ani co do důvodu, ani co do výše a splatnosti mezi žalobcem a žalovaným dohodnut, anebo nesporným učiněn. Když tedy žalobce za tohoto stavu věci peníze z pokladny jemu svěřené, bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele, vybral, dopustil se jednání, pro něž se stal nehodným důvěry zaměstnavatelovy a předčasné propuštění bylo odůvodněno podle § 34, odst. 1 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. Vybrání peněz z pokladny nemohlo býti ospravedlněno tím, že žalobce svůj úmysl peníze vybrati sdělil revisorovi s tím, že počká 3 dny, aby revisor jeho nároky zaměstnavateli sdělil, ježto žalobce, když peníze vybral, prv než žalovaný dal k tomu svolení, jednal svémocně a proti služebním povinnostem z jeho postavení jako správce pokladny vyplývajícím. Z důvodu § 34 č. 1 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. byl však žalovaný oprávněn zrušiti pracovní poměr bez výpovědi jen do 8 dnů po tom, kdy se o něm dozvěděl. Žalobce jako strana k důkazu slyšen udal, že při telefonickém rozhovoru o svých nárocích za mimořádné práce sdělil žalovanému, že si 2000 K na částečnou jich úhradu již vybral a že telefonický rozhovor se stal dne 6. anebo 7. prosince 1937. Žalovaný o této okolnosti vůbec slyšen nebyl a odvolací soud se tím, kdy se žalovaný o vyzvednutí peněz z pokladny dozvěděl a zda byl služební poměr zrušen do 8 dnů potom, nezabýval a skutková zjištění v tomto směru neučinil. Za tohoto stavu věci nelze mluviti o tom, že tu bylo předpokládáno svolení žalovaného k výběru 2000 K, jak druhá stolice uvádí. Řízení zůstalo v tomto směru neúplným a bylo proto již z důvodu vadnosti rozsudek odvolacího soudu zrušiti.

Citace:

čís. 17527. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 747-748.