NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 847.

Pokud jest pachatelova nouze neodolatelným donucením ve smyslu § 2 lit. g) tr. zák.
(Rozh. ze dne 15. května 1922, Kr I 1325/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Chebu ze dne 12. října 1921, jímž byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 a pro přestupek dle § 7 (1) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n„ zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnost veřejného obžalobce do rozsudku prvé stolice, jímž byl obžalovaný sproštěn z důvodu neodolatelného donucení dle § 2 lit. g) tr. zák., dovolává se zmatečních důvodů čís. 9 lit. a), čís. 5 § 281 tr. ř.; je důvodná. Pojem neodolatelného donucení předpokládá dle zákona tak velikou míru nouze a bídy, že tím jest život pachatele neb osob jemu blízkých přímo a nevyhnutelně ohrožen, takže není s to, by se vymknul vlivu této tísnivé nouze na směr své vůle, že tedy mu nezbylo jiného prostředku, by ušel trýzni umírání hladem, než aby se dopustil činu trestného, jím spáchaného. Právem vytýká stížnost dle čís. 9 lit. a), že tomuto pojmu neodolatelného donucení neodpovídá, co nalézací soud uvádí o nouzi obžalovaného. Udání obžalovaného, že obchodováním zeleninou nemohl vydělati na úplnou výživu rodiny a že obchodoval kuřivem, aby zlepšil svůj stav, poukazuje sice ku tísnivé chudobě § 46 f) tr. zák., pokud se týče k nouzi § 264 f) tr. zák., nepoukazuje však ku přímému nebezpečí pro život obžalovaného nebo člena jeho rodiny. Veliká duševní sklíčenost, v níž — jak nalézací soud dovozuje — obžalovamý si nevěděl jiného východiska ku zlepšení postavení své rodiny, nerovná se duševnímu stavu, v němž pachatel pro nátlak tísnivé bídy nenísto, dáti své vůli jiný směr než na čin trestný, o který jde. Právem vytýká stížnost dále dle čís. 5 § 281 tr. ř., že nalézací soud nezjistit oněch skutečností, kterých je zapotřebí k vyloučení zlého úmyslu z důvodů neodolatelného donucení. Nalézací soud obmezuje se na větu, že obžalovaný nebyl by pokračoval v prodávání cigaret přes výstrahu svědka S-a, kdyby si byl mohl pomoci jiným způsobem, neuvažuje však o tom, zda obžalovaný vyčerpal již jiné prostředky a cesty, zda nemohl zejména obchodovati jiným zbožím, jakož i, zda a z kterých důvodů samojediné bezprávné obchodování s předměty potřeby, státem obhospodařovanými, bylo způsobilým, opatřiti obžalovanému zlepšení životních jeho poměrů. Žijeť obžalovaný ve městě dosti velikém a lidnatém, že bylo mu možno doufati, že rozšíření obchodu na jiné drobné zboží (cukrovinky, pečivo a pod.) zvýší dosavadní, obcí na denních 20 K odhadnutý výtěžek obchodí činnosti; nelze předem vyloučiti a i obžalovaný mohl počítati s tím, že ten, neb onen obchodník umožní mu ze soustrasti takové rozšíření obchodu již provozovaného, a zbyla konečně obžalovanému, byla-li nouze tísnivá a naléhavá, možnost, žádati na obci svého bydliště, by dle §§ 22 až 31 zákona ze dne 3. prosince 1863 čís. 105 ř. zák. zařídila, čeho zapotřebí k nutné podpoře rodiny obžalovaného vzhledem k neschopností jeho ku práci а k neduhům členů rodiny. Veškeré tyto okolnosti, na něž poukazy zjevily se při hlavním přelíčení, nejsou zajisté bez významu pro posouzení otázky, byly-li trestné činy, o které jde, jediným prostředkem ku vymykání se obžalovaného z tísně bídy a nouze, bylo-li tu tedy nezbytí, spáchati tyto činy trestné ku záchraně života vlastního a životů manželky a dětí. Nepřihlížením k nim stal se výrok nalézacího soudu neúplným co do skutečností rozhodujících.

Citace:

č. 847. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 285-286.