Čís. 16368.

Žena svedená pod slibem manželství nemá nárok na náhradu škody (§ 1328 obč. zák.), prokázal-li žalovaný ve sporu, že důvodně upustil od splnění daného slibu, aniž záleží na tom, kdy se žalovaný dověděl o skutečnostech, odůvodňujících odepření splněni slibu.
(Rozh. ze dne 7. října 1937, Rv I 2932/36.)
Rrov. rozh. č. 2253 Sb. n. s.
Žalobu, jíž se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení 10000 Kč s přísl. jako náhrady škody podle § 1328 obč. zák., nižší soudy zamítly, soud prvé stolice v podstatě z těchto důvodů: V souzeném případě jde o to, zda jest žalovaný podle § 1328 obč. zák. povinen nahraditi žalobkyni škodu. Soud přihlížel při posuzování dotčené otázky k rozhodnutí nejvyššího soudu č. 3371 Sb. n. s., podle něhož stačí, když někdo přiměl ženu opravdovým slibem manželským k manželské souloži a slibu bez podstatné příčiny nesplnil, a k rozhodnutí č. 5229 Sb. n. s., podle něhož náhrada škody patří ženě obelstěné, nikoliv lehkověrné. Z výsledků provedených důkazů dospěl soud k přesvědčení, že žalovaný jako hospodářský správce právem nesplnil slib, neboť měl velmi podstatné příčiny, aby si žalobkyni nevzal za manželku. Neboť jest prokázáno, že se žalobkyně v době známosti se žalovaným stýkala důvěrně s jinými muži, že měla velmi špatnou pověst proto, že se pozdě vracela domů, s jinými muži cestovala a dovolila, aby se muži k ní neslušně chovali. Jak z výpovědí všech slyšených svědků jest patrno, nutno považovati žalobkyni za ženu lehkověrnou, která nemá nároku na náhradu škody podle § 1328 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Jedním ze základních předpokladů nároku na náhradu škody podle § 1328 obč. zák. pro svedení pod příslibem manželství jest nesplnění příslibu manželství. Tento nárok však zaniká, jestliže škůdce upustí od sňatku s poškozenou s důvodných příčin (srov. č. 2253 Sb. n. s.). Odvolací soud tedy nepochybil po právní stránce, když jednání omezil toliko na posouzení skutečností, které mohly býti pro žalovaného dostatečným důvodem pro upuštění od úmyslu oženiti se se žalovanou. Že by důvody jeho upuštění, jak je odvolací soud zjistil, nebyly postačující, dovolání se ani nesnaží tvrditi. Nebylo proto ani třeba zjišťovati, zda žalovaný žalobkyni manželství přislíbil, nebyl-li z věcných důvodů povinen slib splniti, i kdyby jej byl učinil. Při tom nezáleží na tom, kdy žalovaný zvěděl o skutečnostech, které odůvodňuji nesplnění slibu, nýbrž stačí, že je v souzeném sporu včas přednesl a důkazy o nich nabídl.

Citace:

č. 16368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 304-305.