Čís. 6912.

Úmluva mezi republikou československou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924, vyhlášená pod čís. 60 sb. z. a n. na rok 1926.
Žádost o knihovní poznámku, že pohledávka znějící na staré koruny rak. uh. jest podrobena rovnání a že kromě způsobu vyrovnání uvedeného v mezistátní úmluvě čís. 60/26, jest každý jiný způsob zakázán a neplatný, nelze zamítnouti jedině z toho důvodu, že bylo o zápis zažádáno pouze jedním súčtovacím místem a nikoliv oběma.
(Rozh. ze dne 17. března 1927, R II 79/27.)
Návrhu Československého súčtovacího ústavu, by bylo knihovně poznamenáno, že hypotekární pohledávka 4.800 Kč jest podrobena rovnání podle mezistátní úmluvy ze dne 18. června 1924, čís. 60 sb. z. a n. na rok 1926 a že každý jiný způsob vyrovnání mimo onen v úmluvě uvedený jest zakázán a neplatný, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle knihovního výtahu jest ve vl. č. 144 v D. vloženo právo zástavní pro pohledávku Dra Artura F-a 4800 Kč, kterážto pohledávka pochází z dluhopisu ze dne 17. března 1884, znějícího na rakousko-uherské koruny 4800 K. Pohledávka tato nebyla dosud splacena a nastupuje za ni peníz, který podle úmluvy ze dne 18. června 1924 č. 60 sb. z. a n. z r. 1926 má dlužník platiti v československých korunách. V takovém případě může však býti dle ustanovení článku 18 odst. 2. cit. mezistátní úmluvy patřičný knihovní zápis proveden na žádost obou zúčtovacích míst. Jelikož však v projednávaném případě byla žádost o knihovní zápis podána pouze jedním zúčtovacím ústavem, není předpisu cit. ustanovení vyhověno (článek 18, druhý odstavec cit. úmluvy a § 77 kn. zák.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud neposoudil věci správně po právní stránce, pokládaje povolený a provedený knihovní zápis za totožný se zápisem, o němž mluví poslední věta druhého odstavce čl. 18 dohody čís. 60 sb. z. a n. z r. 1926. Podle čl. 16 této dohody zaplatí čsl. dlužník zúčtovacímu ústavu za každou starou korunu rakousko-uherskou jednu československou korunu, podle čl. 17 zanikne závazek dlužníkův zaplacením čsl. zúčtovacímu ústavu, kdežto nárok věřitelův je tím uspokojen. Pokud nebyla pohledávka ve starých rakousko-uherských korunách knihovně zajištěná splacena (čl. 18 druhý odstavec), nastupuje za ni peníz, který podle této úmluvy má dlužník platiti v československých korunách; na žádost obou zúčtovacích míst provede se patřičný zápis knihovní. Mluví tudíž toto ustanovení jedině o knihovním zápise peníze, který má dlužník platiti v československých korunách, ne však o knihovní poznámce, že pohledávka znějící na staré koruny rak.-uherské jest podrobena rov- — Čís. 6913 —
509
nání a že kromě způsobu vyrovnání uvedeného v mezistátní úmluvě čís. 60/26 je každý jiný způsob zakázán a neplatný. Nelze proto z předpisu čl. 18/2 dovoditi, že by žádost o tuto knihovní poznámku mohla platně podati jen obě zúčtovací místa, a neodpovídá předpisu tomu rekursní návrh na zamítnutí žádosti jedině z toho důvodu, že bylo o zápis zažádáno jen jedním zúčtovacím místem.

Citace:

Čís. 6912. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 534-535.