Čís. 4223.

Smlouva o dodání tašek za přemrštěnou cenu, uzavřená v září 1922, jest dle §u 879 obč. zák. nicotná.
(Rozh. ze dne 7. října 1924, Rv I 1033/24.)
Žalobě o zaplacení kupní ceny za dodané tašky procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právem odvolací soud vzhledem k znaleckému posudku, že cena dodaných tašek, prodaných 1000 kusů za 1100 Kč, byla pouze 750 Kč, uznal kupní cenu za přemrštěnou a tudíž předraženou ve smyslu §u 7 zák. o vál. lichvě ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Známka skutkové povahy trestného činu předražování, by využito bylo mimořádných poměrů, válkou vyvolaných, jest tu potud, pokud přechodné následky války trvají (trvaly), pokud poměry, válkou vyvolané, se neustálily, najmě tedy výroba předmětů potřeby (statků) a obchod jimi nenabyly opět nerušeného normálního provozu a konkurence a spotřeba normálního stavu. A že tomu v době rozhodné, t. j. v září 1922 tak ještě bylo, zvláště též v oboru stavebních hmot, je všeobecně známo a nepodléhá pochybnosti. Taktéž je nepochybno, že stavební hmoty jsou předměty potřeby. Proč výrobek, o nějž jde, byl méněcenným, je lhostejno, jen když cena byla přemrštěná a žalobci méněcennost a tudíž přemrštěnost musila býti známa, což popírati ani se nesnažil. Stať dovolání, která by se v tom smyslu vykládati mohla, že prý totiž mu není možno každý kus prohlížeti, zda odpovídá jakosti zboží prvotřídního, nezasluhuje jako novota sice povšimnutí, ale přece dlužno na to odvětiti, že nešlo o jednotlivé kusy, nýbrž o celou zásilku (dodávku), kde všecky kusy byly stejně nedostatečné následkem vadné práce. Mínění, že by tu měla míti místo jen námitka ze správy, je mylné, neboť, jsou-li tu všecky známky předražení, tedy čin pod trestem zakázaný, je nicotnost, zákonem na takové právní jednání jakožto zákonnému zákazu se příčící vyslovená (§ 879 obč. zák.), trestem a musí býti vyřčena, byť poškozený měl ještě jiné právní prostředky, jimiž následkům protizákonného činu odpůrcova čeliti mohl. On těchto jiných prostředků sice užiti může, ale nemusí. Pročež dovoluje mu § 17 zákona o vál. lichvě, by buď volil neplatnost právního jednání nebo nárok na snížení ceny a rovněž tak měla žalovaná v tomto případě sice právo, spokojiti se s nárokem na snížení ceny, jak dovolání si přeje, avšak tohoto práva nezvolila, nýbrž prohlašujíc cenu za přemrštěnou, žádá za úplné zamítnutí žaloby znějící na zaplacení ceny té, volí tedy účinek silnější, žalobní nárok úplně ničící, což jest, správně podřaděno, právě nicotnost §u 879 obč. zák.

Citace:

č. 4223. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 369-370.