Č. 2869.

Mimořádná opatření.— Akciové společnosti: Požadavku po nostrifikaci cizozemské akc. společnosti není vyhověno tím, že společnost ta spolu s činiteli tuzemskými zažádá za povolení akciové společnosti nové v tuzemsku.
(Nález ze dne 15. listopadu 1923 č. 19 329.)
Věc: Moravská agrární a průmyslová banka, filiálka v Praze, a spol. (adv. Dr. Václav Bouček z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran odepření koncesse ku zřízení akciové společnosti »Hekaphon, akc. spol. továren telefonů a telegrafů se sídlem v Praze«.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem min. obchodu ze 17. června 1921 byla Akciová společnost sjednocených továren telefonů a telegrafů Cz., N. a spol. vyzvána, aby přenesla své sídlo a hospodářské vedení co do zdejších podniků do čsl. republiky a aby za tím účelem — protože má podniky i v Rakousku — podle vyhlášky z 12. října 1920 č. 580 Sb. zřídila samostatnou společnost se sídlem v čsl. republice.
Jmenovaná společnost sdružila se na to s Drem Ferdinandem H. a pražskou filiálkou Moravské agrární a průmyslové banky a zažádala dne 18. listopadu 1921 u min. vnitra, aby jí a dvěma jiným spoluzakladatelům byla udělena koncese ke zřízení akciové společnosti »Hekaphon, akciová společnost továren telefonů a telegrafů se sídlem v Praze«. Podle § 4 předložených stanov společnosti má býti předmětem společenského podnikání vlastnické nabytí a další provozování zdejší pobočky jmenované společnosti, kterou stará společnost vnáší do nové společnosti jako přínos.
Min. obchodu byvši o tom podáním z 13. září 1921 zpraveno, prohlásilo výnosem z 21. prosince 1921, že odvolává výnos ze 17. června 1921, ježto vzhledem ke skutečnostem uvedeným nostrifikace odpadá.
Min. vnitra, když bylo provedeno nařízené jím doplnění žádosti z 18. listopadu 1921, zaslalo žádost tu ministerstvu obchodu, aby mu v dohodě s min. pošt a telegrafů a financí oznámilo své stanovisko k věci.
Min. obch. prohlásilo dne 6. dubna 1922, že nečiní námitek proti zřízení jmenované akc. společnosti, min. pošt a telegrafů však vyslovilo se nepříznivě, a také min. financí prohlásilo, že se úplně stotožňuje s odmítavým stanoviskem ministerstva pošt a telegrafů. Byvši o tom zpraveno, prohlásilo ministerstvo obchodu dne 13. června 1922, že od svého vyjádření ze 6. dubna 1922 upouští. Na to min. vnitra nař. rozhodnutím vzhledem k ustanovení § 14 lit. c) spolkového zákona z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z. žádosti z 18. listopadu 1921 nevyhovělo, ježto by v přítomné době bylo s národohospodářského hlediska povážlivé, stávající již tuzemskou nadprodukci slaboproudých přístrojů zřizováním nových nebo rozšiřováním starých podniků cizozemských zvětšovati.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí u něho podané uvažoval nss takto:
Stížnost vychází zřejmě z právního názoru, že Akciová společnost sjednocených továren telefonů a telegrafů Cz., N. a spol. ve Vídni, která byla ministerstvem obchodu v dohodě se zúčastněnými ministerstvy výnosem ze 17. června 1921 ve smyslu zákona z 11. prosince 1919 č. 12 Sb. z r. 1920 vyzvána, aby přenesla své sídlo a hospodářské vedení co do zdejších podniků svých do oblasti čsl. státu a aby za tím účelem zřídila pro tyto podniky samostatnou společnost se sídlem v čsl. republice, vyhověla tím, že — sdruživši se s Drem F. H. a pražskou filiálkou Moravské agrární a průmyslové banky — založila novou samostatnou akciovou společnost Hekaphon, akciová společnost továren telefonů a telegrafů se sídlem v Praze, mezi jejíž účely náleží podle § 4 a) stanov vlastnické nabytí a další provozování pobočky firmy Akciová společnost sjednocených továren telefonů a telegrafů Cz., N. a spol. ve Vídni, toliko zmíněnému nostrifikačnímu výnosu a že tudíž tímto svým krokem nemohla se octnouti v rozporu s veřejnými zájmy po rozumu ustanovení § 14 c) zákona spolkového. Jinými slovy: st-lé mají za to, že když se postarali v jakékoli formě o zřízení samostatné akciové společnosti se sídlem v republice čsl. za tím účelem, aby společnost dále vedla také tuzemský podnik vyzvané akciové společnosti, nemůže ministr vnitra, povolaný, aby podle § 12 akciového regulativu rozhodl o udělení koncese ke zřízení této nové společnosti, činiti námitky proti zřízení jejímu z důvodů § 14 lit. c) cís. patentu z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z., t. j. z důvodu, že plán podniku a jeho přílohy nevyhovují směrodatným veřejným ohledům.
Názor tento je však lichý. Podle zákona z 11. prosince 1919 č. 12 Sb. z r. 1920 jde při nostrifikaci podniků výrobních a dopravních majících své sídlo (hlavní závod) mimo území republikv čsl., ale provozujících zde výrobu nebo dopravu, jediné o to, aby přeložily své sídlo (hlavní závod) a hospodářské vedení do oblasti státu čsl. (§ 1 cit. zákona).
Toho se při akciové společnosti, která má jako Akciová společnost sjednocených továren telefonů a telegrafů Cz., N. a spol. v čsl. republice své filiální závody a v republice rakouské závod hlavní, docílí po rozumu vyhlášky z 12. října 1920 č. 580 Sb. tím, že se buď přeloží sídlo (hlavní závod) a hospodářské vedení její do tuzemska se zachováním spojitosti všech dosavadních podniků jejích nebo že se dosavadní jednotná společnost rozdělí a zřídí samostatná společnost pro podniky v republice rakouské (čl. 2., 3., 6. odst. 2. a 8. oné vyhlášky).
Předpokládá tedy pouhá nostrifikace při takovéto společnosti, že subjekt podniku zůstává týž nebo že se dosavadní jednotná společnost provozující výrobu či dopravu na území republiky čsl. i rakouské, rozdělí ve dvě nebo více společností dílčích, mezi něž se rozdělí jmění a reservy dosavadní společností. O takovýto postup tu však nejde, neboť sám zástupce st-lů konstatoval při veřejném ústním líčení, že cesta nostrifikace byla opuštěna a že se měla zříditi společnost nová, při které jako proponenti vystupují vedle firmy Cz., N. a spol. ještě osoby další.
Netřeba se proto zabývati otázkou, zda by ministerstvo vnitra jsouc požádáno o udělení koncese pro dílčí společnost se sídlem v republice čsl. za účelem pouhé nostrifikace, mělo neobmezené právo přezkoumati přípustnost její podle předpisu § 12 akciového regulativu, zejména tedy právo zkoumati, zda není udělení koncese na překážku některý z důvodů uvedených v § 14 cís. patentu z 26. listopadu 1852 (odst. 2. cit. § 12).
Když se však — jako v daném případě — pro území republiky čsl. zřídí společnost úplně nová, v níž vystupuje dosavadní společnost toliko jako jeden ze zakladatelů a do níž dosavadní společnost toliko vnáší svůj tuzemský filiální závod — když tedy nelze již mluviti o pouhé nostrifikaci — tu nutno uznati, že ministerstvu vnitra přísluší výše zmíněné právo přezkoumací v celém jeho ničím neobmezeném rozsahu. Nelze tudíž uznati, že by nař. rozhodnutí bylo nezákonným proto, že si žal. úřad toto přezkoumací právo v daném případě osoboval. Ježto pak st-lé proti vlastnímu zjištění žal. úřadu, že udělení definitivního povolení ke zřízení akciové společnosti pod firmou Hekaphon .... stojí v cestě veřejné zájmy, o nichž se zmiňuje § 14 c) spolk. zákona, v písemné stížnosti žádných námitek nevznesli, obmezivše se na pouhé tvrzení, že uposlechnutí nostrifikačního příkazu nemůže býti dle § 14 c) zák. spolkového v rozporu s veřejnými zájmy, jeví se stížnost bezdůvodnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 2869. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 979-981.