Čís. 6224.

Rozhodl-li v řízení o rozvrhu složené pohledávky rekursní soud, zrušiv usnesení prvého soudu bez výhrady pravomoci, sám otázku, již měl podle rekursu vyřešiti a nařídil prvému soudu pouze další úřední úkon, jest dovolací rekurs přípustným.
Složil-li poddlužník zabavenou a již k vybrání přikázanou pohledávku z kupní smlouvy k soudu dříve, než byl sporem podle § 308-310 ex. ř. uznán povinným k placení, ale s výhradou, že ze složeného peníze budou podle kupní smlouvy předem zaplaceny veřejné dávky z prodané nemovitosti, pokud by poddlužník byl povinen k jich placení, kdyby jich dlužník nezapravil — jest poddlužníka obeslati k rozvrhovému roku a jednati při něm o oné výhradě a poskytnouti poddlužníku možnost, by nárok svůj osvědčil, po případě prokázal sporem. Tím, že poddlužník nebyl k rozvrhovému roku obeslán, stalo se řízení zmatečným.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1926, R I 672/26.)
Poddlužníci složili na soudě zabavenou а k vybrání přikázanou pohledávku, již měl proti nim dlužník Stanislav Z., dříve, než byli sporem podle §u 308-310 ex. ř. uznáni povinnými ku placení, ale s výhradou, že ze složené pohledávky budou předem zaplaceny veřejné dávky z prodané nemovitosti, pokud by poddlužníci byli k jich zaplacení povinni, kdyby nebyly zapravený Stanislavem Z-em. Soud prvé stolice rozvrhl složené peníze, přikázav je především bernímu eráru, zbytek pak vymáhajícímu věřiteli, jenž nedošel plné úhrady. Rekursní soud napadené usnesení k rekursu vymáhajícího věřitele zrušil a uložil prvému soudu, by vydal nové rozvrhové usnesení. Důvody: Mylně domnívá se prvý soud, že pohledávky eráru uvedené ve výkazu nedoplatků berního úřadu ze dne 8. března 1926 požívají přednostního zákonného — Čís. 6224 —
1195
práva na zabavené pohledávce povinné strany. Nic takového neplyne z příslušných ustanovení exekučního řádu ani z § 7 popl. zákona, v němž jest nařízeno toliko věcné ručení zcizené nemovitosti za převodní poplatek, nikoli však ručení pohledávky trhové ceny za nemovitost vlastníkem prodanou. Nárok eráru mohl by dojíti uspokojení ze zabavené pohledávky toliko v pořadí získaném zabavením (§ 320 třetí odstavec ex. ř.) v rámci dotyčného práva nadzástavního. Dle svého stanoviska nezabýval se prvý soud v rozvrhovém usnesení náležitě s ostatními pohledávkami, pro něž bylo pohledávání dlužníkovo před nadzástavním právem eráru zabaveno. Bylo proto usneseno o rekursu tak, jak se stalo a bude nyní na okresním soudu, by při opětném rozvrhu dle ustanovení §u 307, 315 druhý odstavec, 285—287 ex. ř. rozhodl dle potřeby i o odporech a určil přesně i příslušenství pohledávek odkázaných na rozvrhovou podstatu a část jistiny z této podstaty neuspokojenou.
Nejvyšší soud zrušil k dovolacím rekursům eráru, dlužníka a poddlužníků usnesení obou nižších soudů i s předchozím řízením jako zmatečné a uložil prvému soudu, by znovu provedl rozvrhové řízení.
Důvody:
Vzhledem k tomu, že rekursní soud zrušil usnesení prvního soudu a nařídil mu, by vydal nové rozvrhové usnesení, nevyhradil však právní moc svému rozhodnutí, musilo býti předem uvažováno, zda není dovolací rekurs podle § 527 druhý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř. nepřípustným. Nejvyšší soud uznal jej přípustným, poněvadž rekursní soud rozhodl spornou otázku, již měl podle rekursu rozřešiti, totiž, zda přísluší pohledávkám eráru přednost před soukromými pohledávkami, jež byly zajištěny v lepším knihovním pořadí, sám a vydání nového rozvrhového usnesení prvním soudem nařídil bez příkazu, by strany nově byly slyšeny, jenom proto, poněvadž soukromé vymáhané pohledávky nebyly posud prvním soudem číselně určeny. Nejde tedy v podstatě o zrušení usnesení prvního soudu za účelem nového jednání se stranami a nového rozhodnutí podle druhého odstavce § 527 c. ř. s., nýbrž o jeho změnu, spojenou s příkazem dalšího úředního výkonu, jenž se ukázal nutným následkem změny prvního usnesení, tedy o případ prvního odstavce § 527 c. ř. s. Tu jest dovolací rekurs přípustným, i když rekursní soud nevyhradil svému rozhodnutí moc práva.
Ve věci samé uznal rekursní soud na rozdíl od prvního soudu, že pohledávky berní správy nepožívají zákonného přednostního práva zástavního na zabavené pohledávce z trhové smlouvy, leč tímto právním posouzením případu není vystiženo jádro věci. Poddlužník Václav a Anežka S-ovi složili zabavenou a již k vybrání přikázanou pohledávku Stanislava Z-a z kupní smlouvy ze dne 23. února 1923 podle § 307 ex. ř. a 1425 obč. zák. k soudu dříve, než byli sporem provedeným podle §§ 308—310 ex. ř. uznáni povinnými k placení, ale s výhradou, že z ní budou podle uvedení kupní smlouvy předem zaplaceny veřejné dávky z prodané nemovitosti, splatné do 24. února 1923, pokud by poddlužníci byli k jich zaplacení povinni, kdyby nebyly zapraveny Stanislavem Z-em. Tím uplatnili na složený peníz smluvní nárok předcházející všem vymáhajícím věřitelům, ale kryjící se částečně s nároky berního úřadu, jenž si dal pohledávku složenou k soudu právě pro ony veřejné dávky již zabaviti a přikázati k vybrání. O výhradě poddlužníků mělo býti při rozvrhu jednáno, a měla jim býti poskytnuta možnost, aby svůj nárok osvědčili, po případě sporem prokázali (§§ 286, 231, 308 ex. ř.). To se nestalo. Byl sice k rozvrhovému roku obeslán a bral na něm účast i právní zástupce poddlužníků, ale výslovně jenom ve své vlastnosti jako právní zástupce dlužníka Stanislava Z-a. Manželé Václav a Anežka S-ovi nebyli k rozvrhovému roku obesláni, čímž jim byla vzata možnost, by uplatnili při rozvrhovém jednání svůj nárok. Vada ta činí celé jednání a obě na jeho základě vydaná rozhodnutí zmatečnými dle § 477 čís. 4 c. ř. s., proto musila býti zrušena a rozhodnuto, jak se stalo.

Citace:

č. 6224. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 158-160.