NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3368.

Ustanovení §u 1409 obč. zák. jest použiti i na ručení toho, kdo vstoupil do firmy kupce jednotlivce jako veřejný společník společnosti,
jež vstupem jeho vznikla.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1924, Rv I 1307/23.)
Žalovaný Antonín H. vstoupil dne 8. června 1921 jako veřejný společník do firmy Václava H-a, jež byla dosud vedena jako firma kupce jednotlivce. Dne 31. prosince 1921 žalovaný opět z firmy vystoupil. Ve vyrovnávacím řízení firmy smluvena byla 20% splátka do 3 měsíců a další 20% splátka do 9 měsíců od potvrzení vyrovnání. Žalobci příslušela z dodávek z března a dubna 1921 proti firmě Václav H. pohledávka 20 000 Kč a ježto ani firma ani Václav H. nezaplatili žalobci včas vyrovnací kvóty, domáhal se žalobce zaplacení 4 000 Kč na žalovaném.
Soudy všech tří stolic uznaly dle žaloby, Nejvyšší soud
z těchto
důvodů:
Názor odvolacího soudu, že žalovaný, když vstoupil do firmy Václava H-a jako veřejný společník, jest, ježto, vstupuje do firmy převzal tím na venek i jmění této firmy, také práv z dluhů k jmění (podniku) firmy náležejících, není, jak s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. dovolatel uplatňuje, právně mylným. Dotyčný názor odvolacího soudu jest ustanovením §u 1409 obč. zák. a §u 187 třetí dílčí novely plně opodstatněn. Že by se těchto ustanovení na obchodní věci použiti nedalo, nelze vzhledem k čl. 1 obch. zák. tvrditi. V důsledku toho žalovaný, přistoupiv k vyrovnávacímu řízení shora jmenované firmy, z níž
zatím vystoupil, a uzavřev narovnání ze dne 21. dubna 1922, jest povinen podle tohoto vyrovnání zaplatiti i pohledávku žalobcovu, třeba tato povstala před jeho vstupem do firmy. Ona výhrada při vyrovnávacím řízení, na kterou žalovaný poukazuje, že neručí za dluhy vzniklé před jeho vstupem do firmy, neměla podle posledního odstavce §u 1409 obč. zák. účinku a nebyla ani do potvrzení o vyrovnání soudem pojata. Na žalovaném bylo dle toho, by splatnou kvótu 20% pohledávky žalobcovy, když ani firmou ani druhým dlužníkem (rukojmím) zaplacena není, zapravil a, ježto tak neučinil, byl k tomu právem odsouzen.

Citace:

č. 3368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 38-39.