Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3746.


Nároku pozůstalé vdovy na vrácení věna není na závadu ani, že věno bylo manželi zřízeno a vyplaceno, aniž o tom pořízen notářský spis, ani že přijetí věna není dotvrzeno notářským spisem. Důkaz o přijetí věna lze jednati i jiným způsobem, najmě výslechem osob přezvědných.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1924, R I 290/24.)
Návrh pozůstalé manželky na vydání věna z manželovy pozůstalosti byl oběma nižšími soudy zamítnut. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o návrhu, nehledě k zamítacímu důvodu, znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Podle názoru nižších soudů není nárok stěžovatelky na vrácení věna z pozůstalostního jmění jejího manžela a na zařadění tohoto jejího nároku mezi pozůstalostní dluhy proto opodstatněn, že nebyla o věně zřízena smlouva ve formě notářského spisu, jak jest stanoveno v §u 1 zák. ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák., a že také potvrzení o přijetí věna, nemajíc formy, k platnosti jeho uvedeným zákonem požadované, jest neplatné. Toto stanovisko nižších soudů nelze sdíleti, protože se zakládá na nesprávném použití onoho zákona a odporuje, pokud jde o neuznání nároku na vrácení věna a zařadění nároku toho mezi pozůstalostní dluhy, ustanovení §u 1229 obč. zák. Otázka platnosti zřízení věna pro nedostatek předepsané formy notářského spisu (§ 7 zákona) přišla by v úvahu, kdyby se jednalo o splnění manželské smlouvy o věno nebo kdyby šlo o uplatnění práv ze zřízení věna proti osobám třetím, na jichž ochranu před manželskými smlouvami na oko onen zákon zvlášť pomýšlel. Avšak o to zde nejde. Bylo-li, jak tvrdí stěžovatelka, věno zřízeno bez zachování předepsané formy a věno manžel obdržel, nemohlo zřízené věno za trvání manželství vzhledem k ustanovení §u 1432 obč. zák. ovšem býti zpět požadováno, ale smrtí manželovou, kdy přestal důvod, podržeti si věno, pro manžela po případě pro jeho pozůstalost, nastala povinnost, věno pozůstalé manželce vrátiti. Tak výslovně stanoví § 1229 obč. zák. a to bez ohledu, zdali věno zřízeno bylo manželkou samou či povinnou k tomu osobou třetí. Okolnost, že o přijetí věna nebyl sepsán notářský spis, nýbrž jen soukromá listina, nároku vdovy na vrácení věna nevadí, jen když přijetí věna bude jinak na př. seznáním přezvědných osob prokázáno. Dotyčný důkaz jiným způsobem než notářským spisem, vyjmouc v úpadkovém řízení (§ 55 k. ř.), zákonem ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. není vyloučen; dle tohoto zákona nemají jen listinná potvrzení o přijetí věna bez notářského spisu platnosti a tudíž ani důkazní moci. Z toho, co řečeno, plyne, že, pokud nárok stěžovatelky na vrácení věna a zařadění tohoto nároku mezi pozůstalostní dluhy byl ze shora uvedených důvodů zamítnut, nestalo se tak po právu a bude nyní třeba zkoumati, zdali zřízení a přijetí věna jest, nehledíc k tomu, že mezi účastníky o tom není sporu, i jinak, totiž seznáním přezvědných osob prokázáno a dle toho bude pak rozhodnouti o oprávněnosti nároku na vrácení věna a po dalším případném šetření (§ 185 nesp. pat.) o návrhu na odevzdání pozůstalosti jure crediti.
Citace:
č. 7487. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 157-158.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).