Čís. 7002.Dlužníku (jeho opatrovníku) lze usnesení povolující exekuci na pohledávku doručiti náhradně.Vydal-li usnesení v exekuční věci před 1. listopadem 1926 okresní soud civilní pro vnitřní Prahu, jest rekurs podán včas, byl-li podán ve lhůtě u tohoto soudu, třebas v den podání rekursu byl již činným exekuční soud v Praze.(Rozh. ze dne 21. dubna 1927, R I 287/27.)Rekursní soud odmítl rekurs do usnesení okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu, jímž byl ustanoven opatrovník a povolena — Čís. 7002 —720exekuce k zajištění. Důvody: Stížnost jest opožděna. V řízení exekučním jest lhůta rekursní, pokud není nic jiného ustanoveno, osmidenní (§ 65 ex. ř.). Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 8. listopadu 1926 a končila tedy lhůta rekursní dne 16. listopadu 1926. Stížnost došla na okresní soud civilní pro vnitřní Prahu podle podacího razítka dne 16. listopadu 1926. Tento soud byl však podle §u 2 vládního nařízení ze dne 2. července 1926, čís. 119 sb. z. a n. příslušným k vyřizování věcí exekučních, z I. až VII. části města Prahy až do zřízení samostatného exekučního soudu. Exekuční soud v Praze byl zřízen vládním nařízením ze dne 26. srpna 1926, čís. 165 sb. z. a n. dnem 1. listopadu 1926. Nebyla tedy stížnost, která došla dne 16. listopadu 1926 k okresnímu soudu civilnímu pro vnitřní Prahu podána u soudu příslušného a právem ji tento podle §u 44 j. n. postoupil soudu příslušnému, t. j. exekučnímu soudu. Jak konaným šetřením zjištěno, byla stížnost soudním zřízencem okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu teprve dopoledne dne 17. listopadu 1926 předána do podatelny exekučního soudu v Praze, takže k soudu příslušnému došla až po uplynutí lhůty rekursní, tedy opožděně.Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by nehledě k odmítacímu důvodu, jehož použil, rozhodl o rekursu do usnesení prvého soudu.Důvody:Stěžovatel není potud v právu, pokud tvrdí, že usnesení o povolení exekuce mělo býti doručeno do vlastních rukou opatrovníka povinné strany a to jednak podle §u 294 ex. ř., jednak proto, že jde o opatrovníka. Doručení k vlastním rukám děje se jen ve případech zákonem předepsaných. Takového předpisu pro souzený případ není, neboť podle §u 294 druhý odstavec ex. ř. má býti jen platební zápověď doručena podle předpisu o doručování žalob. Platební zápověď dává se však podle §u 294 prvý odstavec ex. ř. toliko poddlužníkovi, kdežto dlužníkovi se zakazuje, by nijak nenakládal svou pohledávkou, případně i zástavou pro ni snad zřízenou a zejména pohledávky nevybral. Dlužníkovi tedy stačí doručení náhradné, jak se tuto stalo. To platí také pro doručení opatrovníkovi povinné strany podle §u 116 c. ř. s. a §u 78 ex .ř., kde rovněž není zákonem předepsáno, že by doručení musilo býti vykonáno podle předpisů daných pro doručování žalob (§ 108 c. ř. s., § 78 ex. ř. a § 212 jedn. ř.). Naproti tomu jest stěžovatel v právu, pokud uplatňuje, že podal rekurs včas. Usnesení o povolení exekuce bylo vydáno okresním soudem civilním pro vnitřní Prahu ze dne 22. října 1926, bylo dodáno do kanceláře dne 29. října 1926, vypraveno dne 3. listopadu 1926 a náhradně doručeno manželce opatrovníka (§ 102 c. ř. s. a § 78 ex. ř.) dne 8. listopadu 1926. V době vydání usnesení byl okresní soud civilní pro vnitřní Prahu ještě příslušným k vyřizování věcí exekučních z I. až VII. části města Prahy (§ 2 (2) vl. nař. ze dne 2. července 1926, č. 119 sb. z. — Čís. 7003 —721a n.). Exekuční soud v Praze započal svou činnost teprve dnem 1. listopadu 1926 (§ 1 vl. nař. ze dne 26. srpna 1926, čís. 165 sb. z. a n.). Řídil-li se tudíž stěžovatel označením soudu exekuci povolujícího z doby, kdy tento usnesení vydal a exekuční věci ještě vyřizoval, a byl-li exekuční návrh jak jest ze spisů patrno — opatřen záznamem o dojití ještě okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu, nepochybil stěžovatel, když podal rekurs dne 16. listopadu 1926 — tedy v 8denní lhůtě — u tohoto soudu, jehož usnesení napadl, takže tím vyhověl předpisům §u 65 ex. ř., §u 520 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. a nejde na jeho vrub, že spis rekursní byl podle §u 44 j. n. předán exekučnímu soudu o den později, totiž 17. listopadu 1926.