NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 957.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pokud lze tržní ceny vzíti za základ při posuzování přemrštěnosti ceny.
Požadování přemrštěné ceny cizincem.
(Rozh. ze dne 9. října 1922, Kr II 771/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském soudě v Opavě ze dne 28. června 1921, jímž byl obžalovaný dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin předražovaní dle třetího odstavce § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud uplatňuje proti rozsudku nalézacího soudu důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. Především ovšem nutno uvésti, že není správným názor stížnosti, že obžalovaný jako cizinec nebyl k obchodování v tuzemsku vůbec oprávněn; cizozemec má v tuzemsku táž práva jako tuzemec, pokud ovšem není zvláštními předpisy stanoveno něco jiného. Nalézací soud vycházel na základě znaleckého posudku z předpokladu, že obžalovaný prodával papír, o který tu jde, za běžné, normální ceny. Běžné ceny nemohou však býti vždy dostatečným měřítkem pro posouzení otázky přiměřenosti požadované ceny, nýbrž dlužno v tom kterém případě zkoumati, byly-li ceny ty vytvořeny v řádném obchodování podle národohospodářského pravidla o nabídce a poptávce. Bylo-li tomu tak, při druhu zboží, o které tu jde, v době, kdy obžalovaný uzavřel obchody, pro které jest stíhán, přiblížily—li se výrobní a obchodní poměry ohledně tohoto druhu zboží v rozhodné době mírovým poměrům tak, že běžné (tržní) ceny byly výsledkem volné soutěže, směřující к cenám výrobním, nebo k světovým cenám tržním, pak nebylo by lze v jednání obžalovaného spatřovati nic trestného. Byly-li však ony běžné ceny vytvořeny vzhledem k nedostatku papíru, vyvolanému mimořádnými poměry válečnými a poválečnými, tedy nikoliv nerušeným působením zákonů hospodářských, pak nelze prostě běžné ceny prohlásiti za přiměřené, nýbrž jest nutno zkoumati nabývací náklady a ostatní položky, jež obžalovaný k odůvodnění přiměřenosti ceny jím požadované uvádí. Nebude pak ovšem možno přihlížeti při posouzení přiměřenosti ceny, obžalovaným požadované, ke všem položkám, které ve své kalkulaci uvádí. Obžalovaný mohl by pak jen účtovali nabývací náklady, jako zdejší obchodník, nemohl by tudíž účtovati 5procentní valutami diferenci a režijní náklady, pokud souvisejí s tím, že zboží bylo určeno pro vývoz, zejména však nemohl by ztráty z krycích obchodů pojmouti plným obnosem do kalkulace a převaliti tak tyto ztráty na tuzemské spotřebitelstvo, nýbrž mohl by takové ztráty jen rozděliti na všechny obchody. Naproti tomu bylo by lze obžalovanému přiznati ztrátu, kterou utrpěl při kompensačním obchodě cementem. Nalézací soud však nezjistil, jakým způsobem došlo k utvoření shora uvedených běžných cen papíru, nezjistil zejména, byly-li tyto ceny následkem nedostatku papíru a tímto nedostatkem způsobeného využívání mimořádných poměrů, vyvolaných válkou, či byly-li výsledkem řádného obchodování podle shora zmíněného národohospodářského pravidla. Soud nezjistil také, byl-li si obžalovaný vědom, že žádá za papír přemrštěné ceny či nikoli. Nelze proto zrušovacímu soudu rozhodnosti ve věci samé, pročež bylo ku zmateční stížnosti napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl, vycházeje při tom s hledisek shora vytčených.

Citace:

č. 957. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 452-453.