NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37) - Plenární rozhodnutí o výkladu § 45 jur. normy

Glosy a aktuality

Plenární rozhodnutí o výkladu §u 45 iur. normy.

§ 45 j. n. má dva odstavce:
Podle prvního odstavce rozhodne-li sborový soud »o své předmětné příslušnosti« kladně, nemůže býti jeho rozhodnutí napadáno z toho důvodu, že věc podle názoru stěžovatelova patří před okresní soud nebo před sborový soud jiného druhu (kausální nebo obecný).
Podle druhého odstavce, rozhodne-li okresní soud obecný nebo okresní soud kausální (zde se nepraví, že musí rozhodnouti »o své předmětné příslušnosti«, takže se rozumí i rozhodnutí ve věci samé), nelze napadati rozhodnutí proto, že podle názoru stěžovatelova by byl příslušný okresní soud jiného druhu (obecný nebo kausální).
Rozdíl obou odstavců jest v tom, že podle dikce zákona sborový soud má rozhodnouti právě o své, předmětné příslušnosti, kdežto u okresního soudu stačí rozhodnutí ve věci vůbec.
Podle rozhodnutí Vážný 217, 2641, jakož i podle neuveřejněného rozhodnutí R I 482, R I 427/1927, Rv II 899/29 a Rv I 1458/1934 předpokládá předpis §u 45 I j. n., že sborový soud rozhodl o své příslušnosti po jednání (nikoli a limine) výrokem, t. j. usnesením současně s rozsudkem nebo odděleně, podle rozhodnutí Rv II 802/33 stačí pro použití předpisu §u 45 I j. n., když (odvolací soud) rozhodl i jen v důvodech, že je příslušný v první stolici sborový soud (zde tedy nešlo ani o rozhodnutí sborového soudu první stolice). Podle rozhodnutí Rv I 1349/ 34 pak stačí, i když soud přiznal svou příslušnost mlčky tím, že rozhodl ve věci samé. K tomuto výkladu se nyní připojil plenární senát nejvyššího soudu, jemuž byla věc předložena, a z důvodu účelnosti přešel znění zákona (§ 6 obč. zák.), zkoumal vůli zákonodárcovu a došel k názoru, že zákonodárce chtěl dáti stranám lepší kautelu právní bezpečnosti, a takovou jest vždy sborový soud, i když patří věc před okresní soud. (Nejvyšší soud přehlédl, že mnohdy místní znalost okresního soudce jest důvodem, proč je spíše povolán spor rozsoudili, a že úvahy plenárního senátu nebudou vyhovovati tam, kde jde o kolisi jurisdikce kausální a obecné.) Nicméně jest s tím počítali, že nejen strana nemůže dáti podnět k přezkoumání příslušnosti,v takových případech, nýbrž ani soud vyšší stolice nemůže na nepříslušnost vzíti zřetel z moci úřední, pokud bude dopadati zásada, vyslovená řečeným plenárním rozhodnutím. Jest to usnesení plenárního senátu z 12. června 1936, č. pres. 977/36, uveřejněné ve Věstníku ministerstva spravedlnosti č. 7—8/1936 toho to znění:
»Uznal-li krajský soud svou příslušnost, byť i jen tím, že rozhodl ve věci samé, nelze rozsudek napadati proto, že jest příslušný soud okresní.«
Plenární usnesení nemluví o kolisi mezi sborovým soudem obecným a kausálním, avšak i na ni jistě se bude tato zásada vztahovali, poněvadž na ni se vztahuje tentýž předpis §u 45 — I j. n.
Plenární rozhodnutí má tím větší důležitost, že podle nového znění §u 528 (zák. č. 251/1934) rekursy proti rozhodnutí soudu II. stolice v otázce příslušnosti jsou nepřípustné, ať jde o dvě konformní rozhodnutí, či o rozhodnutí změňovací.

Citace:

Plenární rozhodnutí o výkladu § 45 jur. normy. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 46-47.