— 236
Poplatek rozsudečný nepatří mexi náklady sporu soudné určené s pořadím kapitálovým (§ 216 č. 5 ex. ř.)1)
Veškeré stolice odepřely přisouzení rozsudečného v pořadí pohledávky, nejv. soud. dvůr
z důvodů
I. soudce, že rozsudečné, k jehož bezprostřednímu zaplacení jest dle §. 68. č. 5 popl. z. povinna strana ve sporu podlehnuvší, není částí útrat sporných, na jichž zaplacení vym. věřitel má jako na příslušenství své pohledávky oproti dlužníku nárok; rozsudečné neustanovme soud, nemůže tedy býti součástí soudně ustanovených útrat sporných, o nichž § 216. posl. odst. ex. ř. se zmiňuje. Kdyby rozsudečné bylo z nejvyššího podání přikázáno k zaplacení v pořadí pohledávky, zapravil by je vlastně vym. věřitel, který ve sporu zvítěziv, dle §. 68. č. 5 popl. z. k zaplacení jeho povinen není
a připojil k tomu,
že dle §. 216. č. 5 ex. ř. dlužno přikázati jen věřiteli vymáháním vložené pohledávky vzešlé útraty v pořadí pohledávky, jelikož tyto a to jedině tyto dle § 16. kn. z. a §. 912. ob. z. obč. za příslušenství hypotekární pohledávky považovati jest. Rozsudečné, kteréž dle §. 68. č. 5 popl. z. zapraviti má bezprostředně dlužník ve sporu propadnuvší, netvoří však očividně výlohy na útratách žalobci — 237
vzešlé. I v případu, že by věřitel za rozsudečné spoluručil, zakládalo by to toliko osobní závazek, nikoliv však nárok poplatkového eráru na zaplacení z výdražku.
(Rozh. z 16. ledna 1912 č. j. R III 22/12 .) —a.

1. Viz opačné rozh. z 17. ledna 1905, č. 605 Zentralbl. 1905 str. 413 a 28. prosince 1909, č.č. j. R III 1089//9—, souhlasné z 12. prosince 1906, č. 19, 809 off. sb. č. 1051, z 29. prosince 1906, č. 21252, Právník 1907 str. 547; z 14. června 1910, č. j. R II 527/10; Právník 1911 str. 566 a další 1. c. uvedené.*