NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 16457.

Pro otázku, zda opominutím včasné písemné opovědi nebo žaloby nastal zánik vlastnického práva nebo jiných věcných práv k nemovitostem státem převzatým při pozemkové reformě vůči státu nebo osobám, jimž se dostalo uvedených nemovitostí přídělem, nejsou rozhodující předpisy vlád. nař. č. 117/1922 Sb. z. a n., nýbrž toliko předpis § 31 náhr. zák. č. 329/1920 ve znění zák. č. 220/1922 Sb. z. a n.
Podle § 31 náhr. zák. není početí lhůty k domáhání se věcných práv k zabraným nemovitostem závislé na vyhlášení nebo na jiném uvedení v obecnou známost a zánik řečených věcných práv podle něho nastává i vůči singulárnímu nástupci původního přídělce.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1937, Rv I 1084/36.)
Žalobci, vlastníci role č. kat. 369/2, zapsaného ve vložce č. 30 kat. území S., se na žalovaném — který koupil pozemky č. kat. 451/1 a 451/2 od Josefa V., jenž nabyl právě uvedených nemovitostí t. řeč. zkráceným přídělem při provádění pozemkové reformy — domáhají žalobou výroku, že jest povinen trpěti výkon služebností chůze, vozové cesty a průhonu dobytka po pozemcích č. kat. 451/1 a 451/2 pro hospodářskou potřebu žalobců. Proti žalobě namítl žalovaný mimo jiné, že se žalobci nedomáhali v 30denní lhůtě, vytčené v § 31 náhr. zák., podle jejich tvrzení vydrženého práva sporné služebnosti, a že proto jejich právo zaniklo. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Mylný jest názor soudu prvé stolice, že právo služebnosti vydržené žalobci nezaniklo vůči žalovanému jako pouhému singulárnímu nabyvateli a nástupci Josefa V. Žalobci resp. jejich právní předchůdci se v 30denní lhůtě (§ 31 náhr. zák. č. 329/1920 ve znění zák. č. 220/1922 Sb. z. a n.) od výkonu po- známky nebo vyhlášky zamýšleného převzetí nedomáhali uznání práva vydržení služebnosti k nemovitostem převzatým vůči osobě, které se uvedených nemovitostí dostalo přídělem. Jejich služebnost tudíž zanikla a nemohla již oživnouti, když se podle trhové smlouvy ze dne 15. března 1935 stal žalovaný vlastníkem přídělových pozemků č. kat. 451/1 a 451/2. Ustanovení § 31 zák. náhr. se vztahuje i na žalovaného, třebas byl jen singulárním nástupcem původního nabyvatele Josefa V., neboť k převodu vlastnického práva k pozemkům č. kat. 451/1 a 451/2 s Josefa V. na žalovaného Adolfa V. bylo potřebí schválení Státního pozemkového úřadu a žalovaný se musil podrobiti omezením stanoveným řečeným úřadem. Náhr. zákon chtěl chrániti přídělce, jenž musí státu zaplatiti za nabytí půdy přídělem získané, a proto ukládá třetím osobám, aby se včas, v určité lhůtě, domáhaly svého nároku k přidělené nemovitosti, a to proto, aby byl přídělce po jejím uplynutí navždy chráněn proti všem nárokům, jež vznikly před převzetím půdy Státním pozemkovým úřadem. Proto jest předpis § 31 náhr. zák. vykládati tak, že jeho ochrana platí jak pro přídělce, tak pro jeho universální a singulární nástupce. Ježto v souzeném sporu opominuli žalobci včas domáhati se sporné služebnosti, bylo žalobu zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobci uvádějí především, že odvolací soud přehlédl, že soud prvé stolice zjistil, že nebyla v obcích T. ani Č. ani v S., v jejichž katastrech sporné pozemky leží, uveřejněna vyhláška podle § 4 nař. vlád. Československé republiky ze dne 6. dubna 1922, č. 117 Sb. z. a n., a že ani jinak nebylo uvedeno v uvedených obcích ve známost chystané provádění přídělu. Mají pak za to, že pro opominutí takovéto vyhlášky nemohli zájemci včas hájiti svých práv plynoucích z vydržené služebnosti, a že tedy pro ně lhůta k obhájení jejich věcných práv k prodaným nemovitostem dosud nenastala resp. že vyhověli, žalujíce, své povinnosti včas podáním žaloby. Dovolatelé však při tom přehlížejí, že vlád. nař. č. 117/1922 Sb. z. a n. bylo vydáno k zákonu přídělovému č. 81/1920 a nikoli k zákonu náhradovému č. 329/1920 Sb. z. a n. a že § 4 řečeného nařízení stanoví, že pozemkový úřad anebo jeho obvodová úřadovna uvede chystané provádění přídělu v obecnou známost vyhláškou a že požádá podle § 6 uved. nař. obecní úřady obcí, v kterých jsou přidělované nemovitosti, aby je způsobem v místě obvyklým vyhlásily. Toto ustanovení má, jak jde najevo z § 5 řeč. nař., ten účel, aby uchazeči o příděl byli uvědoměni a miohli podati žádosti za příděl. S ustanovením § 31 náhr. zák. č. 329/1920 ve znění zákona č. 220/1922 Sb. z. a n. nemá dotčené vládní nařízení co činiti. Pro posouzení otázky, zdali sporné právo služebnosti opominutím včasné písemné opovědi nebo žaloby zaniklo, jest rozhodující toliko ustanovení § 31 náhradového zákona, podle něhož se po uplynutí 30 dnů od výkonu poznámky nebo vyhlášení zamýšleného převzetí nelze domáhati uznání práva vlastnického nebo jiných práv věcných k nemovito- stem převzatým ani na státu, ani na těch osobách, které nabyly uvedených nemovitostí přídělem. Zda se vyhláška o chystaném provádění přídělu v příslušných obcích podle vlád. nař. č. 117/1922 Sb. z. a n. stala, či nikoli, nemá tedy pro souzený spor významu. Také druhý názor zastávaný dovolateli, že totiž může namítati zánik služebnosti opominutím včasné opovědí nebo žaloby podle § 31 náhr. zák. toliko přídělce, nikoli však jeho singulární nástupce, je mylný, neboť zanikla-li pozemková služebnost proti předchůdci žalovaného jako přídělci a nabyl-li tedy žalovaný od přídělce pozemku bez oné služebnosti, nemohou žalobci ani proti němu se domáhati práva zaniklé služebnosti.

Citace:

Čís. 16457. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 508-510.