Čís. 6213.

Trestnost použití methylalkoholu při výrobě kosmetických prostředků (kolínské vody a francovky) podle zákona o potravinách čís. 89/1897 ř. z. Subjektivní stránka viny.
Přestupek podle § 16 zákona čís. 89/1897 ř. z. se promlčuje v jednom roce.
Ponechává-li zákon soudci volbu mezi trestem na svobodě a peněžitou pokutou, je pro délku promlčecí lhůty rozhodný ten druh trestu, který podmiňuje delší promlčecí lhůtu.
(Rozh. ze dne 2. června 1938, Zm I 528/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 16, čís. 1 zák. čís. 89/1897 ř. z.
Z důvodů:
Předpoklad nalézacího soudu, že používání methylalkoholu při výrobě kosmetických prostředků je zakázáno výnosem ministerstva vnitra z 8. prosince 1911, č. 10.812/1910, uveřejněného ve Věstníku zmíněného ministerstva v roce 1912 na str. 27 a vydaného ve smyslu prvního odstavce čís. 3 § 6 zákona ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z., je správný, neboť ve výnosu je výslovně uvedeno, že methylalkohol vzhledem ke zvláštní škodlivosti pro zdraví, zjištěné posudkem nejvyšší zdravotní rady, naprosto se nehodí k požívání, a to v jakékoliv formě, zvláště pak jako příměs k jiným nápojům, nebo prostředek ke konservování, a že i jeho příměs ke kosmetickým přípravkům je nepřípustná (»Auch eine Beimengung des Methylalkhols zu kosmetischen Präparaten erscheint unzulässig«).
Výzva ministerstva vnitra v posledním odstavci zmíněného výnosu na podřízené orgány, aby zjištěné případy zakázaného používání methylalkoholu oznamovaly soudům jako provinění stíhané podle § 14, pokud se týče podle § 18 zákona o potravinách, nemá význam stížností jí přičítaný, totiž že výnosu nelze použíti na případ, o nějž jde, kde obžalovaný byl uznán vinným přestupkem podle § 16 zmíněného zákona, neboť výnos výslovně zakazuje příměs methylalkoholu ke kosmetickým prostředkům a jest jen otázka, zdali — když bylo formálně bezvadně zjištěno, že kolínská voda a francovka obžalovaným pro prodej vyráběná při zevním použití, t. j. mazání, pokud se týče potírání pokožky je pro toxické vlastnosti methylalkoholu lidskému zdraví škodlivá — lze nedbalost obžalovaného ve smyslu § 16 cit. zákona spatřovati — jak to činí soud prvé stolice — v tom, že se obžalovaný před početím výroby kosmetických prostředků z methylalkoholu neseznámil se všemi úředními předpisy, vydanými pro výrobu kosmetických prostředků, zejména, že se v tomto ohledu neobrátil na příslušná místa, t. j. na zemský úřad a ministerstvo vnitra. V tomto směru nelze však nalézacímu soudu vytýkati žádný právní omyl. Šlo o výrobu kosmetických prostředků ve velkém, určených k prodeji. Obžalovaný byl sám na pochybách, zda smí k výrobě použíti methylalkoholu, a obrátil se proto, jak předpokládá soud prvé stolice, o informaci na obchodní a živnostenskou komoru v Praze a na finanční ředitelství tamže. Podle rozsudkových předpokladů, učiněných na základě vlastních údajů obžalovaného, vyzněly odpovědi, jež mu byly dány, v ten smysl, že obchodní a živnostenské komoře v Praze a finančnímu ředitelství v Praze není nic známo o nějakém zákazu výroby kosmetických prostředků z methylalkoholu. Odpověď orgánů, na něž se obžalovaný obrátil, nebyla určitá v tom směru, že používání methylalkoholu při výrobě kosmetických prostředků je dovoleno a není zakázáno. V rozsudku zjištěná odpověď, daná obžalovanému na jeho dotaz, nebyla určitá a nebyla s to, aby rozptýlila pochybnosti obžalovaného o přípustnosti anebo nepřípustnosti příměsi methylalkoholu ke kosmetickým prostředkům po stránce zdravotní. Obžalovaný si měl zjednati jasno dotazem na místech k tomu podle § 6 zmíněného zákona o potravinách povolaných, totiž u ministerstva vnitra, pokud se týče u orgánů tomuto ministerstvu podřízených, a to tím spíše, když chtěl vyráběti kosmetické prostředky určené pro prodej ve velkém a když použil k výrobě tak značné příměsi methylalkoholu, jak to zjistil soud prvé stolice na základě posudku znalců chemiků universálních profesorů, kteří zjistili příměs methylalkoholu: v kolínské vodě 48,7% až 51,10% a ve francovce 44,5%.
Proti předpokladu nalézacího soudu, že šlo jak u kolínské vody, tak u francovky o kosmetické prostředky, neuvádí stížnost, alespoň pokud jde o kolínskou vodu, žádných podstatných výtek, na něž by bylo třeba odpověděti.
Pokud jde o námitku promlčení, vychází stížnost z mylného předpokladu, že se trestný čin, jímž byl obžalovaný uznán vinným, promlčuje ve třech měsících. Podle prvního odstavce § 16 zákona o potravinách a § 5, odst. 1 zák. čís. 31/1929 Sb. z. a n. je trest na tento přestupek vězení od tří dnů až do tří měsíců, s čímž může býti spojena peněžitá pokuta až do 5000 Kč, anebo trest na penězích od 50 Kč do 5000 Kč. Při deliktech, kde zákon ponechává soudci volbu mezi trestem na svobodě a peněžitou pokutou, rozhoduje pro délku promlčecí lhůty ten druh trestu, jenž podmiňuje lhůtu promlčecí. Podle toho, co uvedeno, přichází v počet trest na penězích až do 5000 Kč, a činí proto u přestupku podle § 16 cit. zákona promlčecí lhůta ve smyslu druhé věty § 532 tr. z. plný rok.

Citace:

HARTMANN, Emil. K. H. M.. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 12, s. 172-172.