NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 5715.

Zločin křivého obvinění (§ 209 tr. zák. čes.), spáchaný vinníkem bydlícím na Slovensku nebo na Podkarpatské Rusi, podáním adresovaným úřadu v zemi české nebo moravskoslezské, je spáchán v tuzemsku a nelze se proto dovolávali ustanovení § 12 tr. zák. slov.
(Rozih. ze dne 13. října 1936, Zm IV 469/36.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti R. L., obžalovanému pro zločin podle § 209 tr. zák. č. 117/1852 ř. z., zmateční stížnost obžalovaného zčásti odmítl, zčásti zamítl.
Z důvodů:
Z důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 1 b) tr. ř. uplatněná zmateční stížnost namítá, že věc byla projednána podle zákona platného v historických zemích, ačkoliv čin byl spáchán na území platností slovenského
práva, podle kterého byl by čím obžalovanému za vinu kladený jen na návrh stíhanými přečinem podle § 229 tr. z. slov. Je nerozhodné, že čin byl dokončen v Praze, a i v tom případě podle § 12 tr. z. slov. má se použiti mírnějšího ustanovení zákona slovenského.
Zmateční stížnost není důvodná, inkriminované podání bylo adresované a doručené ministerstvu spravedlnosti v Praze, takže místem spáchání činu byla Praha. Podle místa spáchání činu byl sice příslušný ku projednání této věci trestní soud v Praze, ale na základě delegace projednával ji krajský soud v Chustu.
Nejde o čin spáchaný v cizozemsku, ale o čin spáchaný v tuzemsku (čl. I, čís. 5 a čl. II, čís. 3 zák. čís. 1/1920 Sb. z. a n.) a proto se zmateční stížnost mylně dovolává ustanovení § 12 tr. z. slov. Podle § 16, odst. 5 tr. ř. (ve znění čl. II, č. 3 zák. čís. 1/1920 Sb. z. a n.) v takovém případě třeba užiti ustanovení trestního řádu platného u soudu, u něhož se koná řízení, ale čin sám se musí posuzovali podle trestních zákonů, platných na místě spáchaného činu.

Citace:

Č. 9499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 340-342.