NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13850.

Nebyla-li obsílka k odvolacímu líčení doručena plnou mocí vykázanému právnímu zástupci strany, nýbrž advokátní komorou určenému zástupci chudých, nejde o zmatek podle § 477 čís. 4 c. ř. s., byl-li soudem ustanovený způsobilý právní zástupce skutečně před odvolacím soudem za stranu přítomen a projednával.
K zamítnutí důkazu krevní zkouškou nestačí, že soud považuje skutečnost soulože v kritické době jinými průvodními prostředky za prokázanou.
(Rozh. ze dne 18. října 1934, Rv I 1118/33.) Žalobě o uznání otcovství a o placení výživného oba nižší
soudy vyhověly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvody čís. 1, 2 a 4 § 503 c. ř. s. Je částečně opodstatněno. Není tu ovšem důvodu čís. 1 § 503 c. ř. s. pro zmatečnost řízení podle § 477 čís. 4 c. ř. s., neboť i když dovolání má pravdu v tom, že byl porušen předpis § 93 c. ř. s. tím, že nebyla obsílka k odvolacímu líčení doručena plnou mocí vykázanému právnímu zástupci žalované strany, nýbrž advokátní komorou určenému zástupci chudých, nebyla tímto postupem žalovanému odňata možnost před soudem projednávati, an soudem, ustanovený způsobilý právní zástupce (advokát) skutečně před odvolacím soudem za něho byl přítomen a projednával. Naproti tomu je dovolání v právu, pokud vytýká nepřipuštění důkazu zkouškou krve s hlediska čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s. Důkaz zkouškou krevní není průvodem podpůrným (§ 371 c. ř. s.), ani nemá za účel ani způsobilost, by jím bylo zjištěno, kdo z několika souložníků jest skutečně otcem. Může jím býti po případě jen dokázáno, že osoba za otce označovaná otcem není. Nestačí tedy k zamítnutí tohoto důkazu, že nižší soudy považují skutečnost soulože v kritické době jinými průvodními prostředky za dokázanou, neboť, i když zákon na tuto skutečnost víže domněnku otcovství, nikoli otcovství samo, je proti této domněnce podle § 270 c. ř. s. přípustný důkaz o opaku, pokud ho zákon sám výslovně nevylučuje. Když se žalovaný pokouší o protidůkaz krevní zkouškou a když podle dnešního stavu vědy může býti krevní zkouškou prokázáno, že otcem dítěte není, nelze provedení tohoto důkazu odepříti, i kdyby byla skutečnost soulože bezvadně zjištěna. Než zjištění soulože stalo se na podkladě vadném (čís. 2 § 503 c. ř. s.) a odvolání správně poukazuje k tomu, že výtka v odvolacím spise vznesená, že nebyl vyjasněn rozpor mezi výpovědmi svědkyň Frídy B-ové a Josefy B-ové, nebyla odvolacím soudem vyřízena. Tato vada odvolacího řízení je obzvláště vzhledem k neurčitosti výpovědi hlavní svědkyně, nemanželské matky, způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře (§ 503 čís. 2 c. ř. s.). Bude na prvním soudě, by se, projednav věc znovu, vypořádal s vytýkaným rozporem ve zmíněných svědeckých výpovědech a pak podle potřeby přikročil k důkazu krevní zkouškou zjednav si ovšem předem souhlas poručníka žalujícího dítěte, nemanželské matky a žalovaného (viz rozh. sb. n. s. čís. 8016) a pro případ odepření tohoto souhlasu tuto okolnost podle § 272 c. ř. s. ocenil.

Citace:

Čís. 13850. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 206-207.