NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 106.

Při překážce manželství trvalé neschopnosti manžela, plniti manželské povinnosti (60 obč. zák.), nerozeznává zákon mezi absolutní a relativní impotencí a jest lhostejno, zda tato spočívá v tělesné soustavě, nebo ve psychopatickém stavu impotentního manžela.
(Rozh. ze dne 26. března 1919, Rv II 113/19.)
Žaloba, kterou se domáhala žalobkyně, by její manželství bylo prohlášeno neplatným pro překážku trvalé neschopnosti jejího manžela, plniti manželské povinnosti, byla oběma nižšími soudy (krajským soudem v Jihlavě a vrchním zemským soudem v Brně) zamítnuta, poněvadž nálezem a posudkem znalců bylo zjištěno, že žalovaný jest sice povahy poněkud uzavřené a chladné, že však pohlavní jeho ústrojí jest dobře vyvinuto, že v okolí jeho není ničeho, co by překáželo výkonu soulože, a že nelze u něj zjistiti též nervové choroby neb jinaké duševní abnormity, takže tu není objektivních známek, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný není schopen soulože, a vyvracely jeho tvrzení, že s jinými ženami i ještě po uzavření sňatku souložil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobkyně, zrušil oba rozsudky nižších soudů a odkázal věc k soudu prvému, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Žaloba opírala se původně o neplatnost manželství z důvodu naprosté (absolutní) neschopnosti žalovaného manžela k tělesné souloži. Průběhem sporu poukázáno bylo též k relativní neschopnosti. Že překážky rázu prv vyznačeného tu není, bylo s dostatek zjištěno. Za to však postrádá se zevrubné vysvětlení ohledně překážky druhé. Manželé sami o tom vůbec slyšení nebyli, ač toho bylo nevyhnutelně třeba, by podklad pro jsoucnost relativní neschopnosti, jmenovitě nepřekonatelná, vzájemná neb jen jednostranná nelibost, svrchovaný odpor, štítění se, ba hnus a pod., kteréž pocity činí každé souložení již od počátku, a navždy nemožným, zjednán býti mohl. Bez důkladného slyšení obou manželů v tomto směru a zjištění dotyčných okolností nelze vůbec podstatu oné překážky poznati a posouditi, to tím méně, když ani znalci lékaři nepodali úplného a jasného dobrozdání. Tito jen v jediné pro rozhodnutí sporu však nepostačující větě zdají se na takovouto překážku poukazovati. Již z tohoto uvedení jest zjevno, že řízení odvolací, které spokojilo se s řízením v první stolici, stiženo jest dovolacím důvodem neúplnosti, kteráž vada jest způsobilá, zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře (§ 503 č. 2 c. ř. s.). Jelikož tedy tato není zralou k věcnému rozhodnutí pro dovolací soud a bez nového řízení v první stolici nelze se obejíti, slušelo se dle § 510 c. ř. s. rozhodnouti tak, jak nahoře jest uvedeno. Pokud se týče vzpomenuté překážky manželství, sluší s ohledem na současně uplatňovaný dovolací důvod omylného právního posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.) připomenouti toto:«Zákon nečiní rozdílu, zdali neschopnost k souložení jest pouze u jednoho z manželů neb u obou, je-li dále tato nemohoucnost naprostá (absolutní) vůči všem osobám dotyčného pohlaví aneb jen vztažná (relativní), která se uplatňuje jen proti určitému manželi, v našem případě jen vůči žalobkyni, konečně, spočívá-li ve fysické, tělesné soustavě impotentního manžela neb pouze v jeho duševní (psychické) vlastnosti, má-li tedy svou příčinu ve stavu psychopatickém. Ve všech těchto případech jest neschopnost překážkou k dosažení účele manželského spojení v § 44 obč. zák. vzpomenutého, což stačí jк odůvodnění neplatnosti manželství. Okolnost, že neschopnost v § 60 obč. zák. uvedená označena jest tam v marginální rubrice jako nedostatek fysické schopnosti, nevadí použití tohoto zákonného ustanovení na psychopatický stav této neschopnosti za základ sloužící: neboť toto označení bylo zvoleno jen proto, aby vyjádřena byla protiva k nedostatku mravní schopnosti uvedenému v §§ 61—68 cit. zák. Tím označeny jsou překážky, které staví se na odpor fysickému, k rozmnožení lidstva směřujícímu účelu manželství a které mají svůj původ v přirozené povaze a v ústrojí jednoho, z obou manželů, odlišujíce se jako protivy oněch mravnímu obory příslušejících vlastností manželů, které brání ethickým účelům manželského spojení. Konečně se připomíná, že bude při novém rozhodování též uvážili, zdali v našem případě se vyžaduje jednoroční zkoušky v § 101 obč. zák. vzpomenuté či nikoliv.

Citace:

Čís. 13850. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 206-207.