NPD documents search: Právník, 64 (1925) - Poměr §u 17 č. 1 zák. z 23. března 1923 č. 60 sb. z. a n.

I. Odpor vznesený při reálním likvidačním roku proti kvotě dávky z majetku, účtované v pořadí přednostním, z důvodu, že nebyla správně vypočtena, jest odkázati na pořad řízení správního. — II. Útraty rekursu proti rozvrhovému usnesení nelze přisouditi, jelikož v řízení rozvrhovém neplatí předpisy §u 41 a násl. c. ř. s. — III. Zruší-li rekursní soud naříkané usnesení a uloží prvnímu soudu, aby znova rozhodl, avšak bez předchozího výslechu stran, je revisní rekurs přípustný i tehdy, když nebyla právní moc rekursního rozhodnutí vyhrazena (§ 527 c. ř. s.).

V exekuci vedené reální dražbou na nemovitost přihlásila k likvidačnímu roku finanční prokuratura v přednostním pořadí pohledávku eráru na dávce z majetku ve kvotě vypočtené podle §u 62 zák. z 8. IV. 1920, č. 309 Sb. zák.
Proti přednostnímu pořadí této pohledávky vznesl jeden z knihovních věřitelů odpor z toho důvodu, že zákonná kvota připadající z dávky z majetku na prodanou nemovitost je mnohem menší než částka účtovaná. Exekuční soud přiřkl v rozvrhovém usnesení celou účtovanou kvotu dávky z majetku a odkázal odporujícího věřitele do jednoho měsíce na příslušné řízení správní, jehož je třeba k vyřízení odporu, jelikož rozhodnutí o tomto odporu závisí na zjištění sporných okolností skutkových, o nichž je rozhodovati úřadům správním (§ 231 ex. ř.).
Na stížnost v té příčině podanou rozhodl rekursní soud, že se rozvrhové usnesení v naříkané části zrušuje a exekučnímu soudu se ukládá, aby po doplnění znovu rozhodl.
Důvody: Právem si stěžovatel stěžuje, že rozhodnutí o tom, jakou částku je přiřknouti na dávku z majetku, nezávisí na zjištění sporných okolností skutkových, neboť veškeré okolnosti, které jsou pro přiřknutí dávky z majetku rozhodný, mohly býti exekučním soudem zjištěny, čistou hodnotu nemovitosti, z níž bylo přiřknouti na dávku z majetku 30%, bylo stanoviti podle § 62 zák. z 8. IV. 1920, čís. 300 Sb. zák. a prováděcího nařízení ze 27. VI. 1920, čís. 463 Sb. zák. tak, že se od hodnoty vyšetřené komisí pro dávku z majetku měly sraziti veškeré dluhy dne 1. března 1919 na realitě váznoucí, jež dlužno vypočísti podle tehdejšího knihovního stavu. Exekučnímu soudu je tudíž čistou hodnotu nemovitosti takto zjistiti a po tomto doplnění v rozvrhovém usnesení stanoviti, kolik obdrží berní úřad na dávku z majetku a kolik stěžovatel na svou pohledávku.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti finanční prokuratury vyhověl, usnesení rekursního soudu zrušil a rekursnímu soudu uložil, aby o stížnosti hypotekárního věřitele ve věci rozhodl.
Odůvodnění: Především obírati se jest otázkou, zda tento dovolací rekurs je přípustný.
Podle §u 527 c. ř. s., zruší-li soud druhé stolice usnesení prvé stolice a tomuto uloží, aby, vyslechna strany, učinil rozhodnutí nové, jest rekurs k třetí stolici přípustný jen tehdy, vyhrazena-li ve zrušovacím usnesení jeho právní moc.
Zde jde sice o zrušovací usnesení rekursního soudu, ale nebylo v něm prvému soudci uloženo, aby před svým rozhodnutím slyšel strany. Rekursní soud výslovně praví v důvodech svého rozhodnutí, že nejde o zjištění sporných okolností, nýbrž že jest dluhy dne 1. III. 1919 na realitě váznuvší podle tehdejšího knihovního stavu vypočísti. Nepřichází tu v úvahu, proč si to rekursní soud, opatře si potřebný k tomu výtah z knih pozemkových, nevypočetl sám, nýbrž dostačí, že se soudu prvé stolice neukládá nic více, než přihlížeti ke knihovnímu stavu z určitého, dne, ke kterémuž přihlížení rekursní soud strany slyšeti nenařídil. Nejde tedy o usnesení, při kterém by byl podle § 527, odst. 2 с. ř. s. rekurs na třetí stolici vyloučen, třebas v usnesení v odpor vzatém nebyla učiněna výhrada pravomocí.
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění.
Podle §u 62 zák. z 8. IV. 1920, čís. 309 sb. zák. požívá dávka z majetku přednostního zástavního práva na nemovitostech, ze kterých byla předepsána, a to nejvýše do 30% čisté hodnoty těchto nemovitostí, k prvnímu březnu 1919 zjištěné. Jak se čistá hodnota zjišťuje, jest uvedeno podrobně v předpisech §§ 6 a násl. cit. zák., jakož i v prováděcím nařízení ze 27. VII. 1920, čís. 463 sb. zák. Podle §u 34 a 49 cit. zák. přísluší pak provésti ukládací řízení orgánům finanční správy a jak ze zákona potrno, patří k úkonům těmto i zjištění čisté hodnoty nemovitosti k 1. březnu 1919. V zákoně samém pak není nejmenší opory pro mínění, že by čistou hodnotou rozuměti bylo něco jiného, než jak tato byla zjištěna orgány finanční správy v řízení ukládacím a dokonce, že by soud při realisaci onoho zákonného zástavního práva měl moc přezkoumati ukládací řízení v tomto směru.
Proto není třeba, aby orgánové finanční správy v rozvrhovém řízení předložili celý elaborát ukládacího řízení, nýbrž úplně podle § 210 ex. ř. stačí, že prokázáno bude soudu, v jaké výši byla čistá hodnota v ukládacím řízení zjištěna a jaká částka z vyměřené dávky z majetku poměrně vypadá na realitu v dražbu danou. Namítána-li pak nesprávnost ukládacího řízení, jde o odpor, který podle § 231 ex. ř. poukázati jest na pořad řízení správního.
V tomto případě potvrzením berní správy je prokázáno, mnoho-li podle výsledků ukládacího řízení dělá celá dávka z majetku, kolik z ní připadá na realitu do dražby danou, kolik činí čistá hodnota této reality a kolik činí 30% z ní. To úplně stačí pro posouzení otázky, zda jsou tu podmínky zákonného práva zástavního pro dávku z majetku do účtované výše, odpor pak proti přikázání této částky podaný z toho důvodu, že ukládací řízení nebylo správné, bylo podle § 231 ex. ř. odkázati na pořad řízení správního.
Nebylo proto správné, že rekursní soud zrušil usnesení I. stolice za tím účelem, aby přezkoumána byla správnost ukládacího řízení, i bylo proto napadené usnesení zrušiti a bude nyní věcí rekursního soudu, aby stížnost hypotekárního věřitele ve věci vyřídil.
Na útratách dovolacího rekursu nebylo stěžovateli nic přisouzeno a ani výhrada podle §u 52 c. ř· s. nebyla učiněna, ježto v řízení rozvrhovém neplatí předpisy §u 41 a násl. c. ř. s. Rozh. nejv. soudu ze dne 8. října, č. j. R II 323/24-1.
Na to bylo rozvrhové usnesení rekursním soudem v naříkané části potvrzeno. Dr. Vl. Jeřábek

Citace:

Poměr §u 17 č. 1 zák. z 23. března 1923 č. 60 sb. z. a n.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 20, s. 655-656.