NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4343.

Obsahuje-li leták stať závadnou s hlediska skutkových podstat § 14 čís. 3 a 5 zák. na ochr. rep., dopouští se oněch přečinů nejen, kdo obsah letáku sestavil a dal vytisknouti, nýbrž i, kdo jej rozšiřoval, znaje jeho obsah.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1931, Zm II 248/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovacr vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 8. dubna 1930, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 3 a 5 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., přečinem šíření ne¬ pravdivých zpráv podle § 18 čís. 1—3 téhož zákona a přestupkem § 23 zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 3 ř. zák. z roku 1863, zrušil napadený rozsudek, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými oněmi přečiny, jako zmatečný, a věc vrátil soudu první stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, přihlížeje k nedotčenému výroku o vině pro přestupek podle § 23 tisk. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnosti, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 a) a 10 § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Stížnost ovšem není v právu, pokud se domnívá, že se přečinu podle § 14 čís. 3 a 5 zák. na ochr. rep. nemůže dopustiti rozšiřovatel letáku, obsahujícího stať závadnou s hlediska těchto skutkových podstat, nýbrž jen ten, kdo obsah letáku sestavil a dal vytisknouti. Stačí v tomto směru odkázat! na ustanovení § 39 čís. 2 zákona na ochranu republiky, podle něhož je čin vykonán, byl-li spáchán v tiskopise nebo v rozšiřovaném spise, a které jest vykládati podle § 7 tr. zák. v ten rozum, že, byl-li zločin (v souzeném případě arciť přečin — viz § 239 tr. zák.) spáchán obsahem tiskopisu, jsou vinni týmž zločinem (přečinem) kromě jiných tam uvedených jednotlivců vůbec všichni, kdož při tisku nebo při rozšiřování spolupůsobili, ač lze-li na ně vztahovati obecná ustanovení §§ 1, 5, 6, 8, 9, 10 a 11 tr. zák. Že stěžovatelé letáky, o něž tu jde, rozšiřovali, a to způsobem s hlediska § 23 tiskového zákona zakázaným, stěžovatelé připustili a nenapadá tento výrok ani zmateční stížnost, takže po objektivní stránce rozsudek nevykazuje žádné vady. Leč dalším předpokladem, by mohli rozšiřovatelé letáku býti uznáni vinnými přečiny, jichž skutkovou podstatu objektivně naplňuje obsah letáku, je, že rozšiřovatelé letáku jeho obsah znali, a tu nelze stížnosti upříti úspěch, pokud dotyčný výrok napadá důvodem zmatečnosti čís. 5 § 284 tr. ř.

Citace:

Čís. 4343. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 592-593.