NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 10.547.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní: Nárok obecního úředníka na zápočet hodnoty naturálních požitků do pensijní základny.
(Nález ze dne 17. května 1933 č. 5948.)
Věc: Emanuel Č. v O. proti zemskému úřadu v Brně (adv. Dr. Rich. Fischer z Olomouce) o odpočivné požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: V zasedání z 24. února 1930 usneslo se městské zastupitelstvo v O. dáti Emanuela Č., ředitele městských sadů, dnem 1. května 1930 na trvalý odpočinek, vyměřiti mu od tohoto dne odpočivné požitky částkou 7632 Kč a zastaviti tímto dnem veškeré jeho naturální požitky. O tom byl uvědoměn Emanuel Č. výměrem presidia městské rady z 19. března 1930 tohoto znění: Výměrem zem. úřadu z 22. ledna 1930, kterým Vám podle přijímacího lístku byl doručen 6. února 1930, byl jste ve své disciplinární věci potrestán disciplinárním trestem podle § 79 č. 4 o.-cké služební pragmatiky, totiž přeložením na trvalý odpočinek s normálními odpočivnými požitky. Poněvadž výměr tento má konečnou platnost, usneslo se podle § 68 obecního statutu pro město O. měst. zastupitelstvo v zasedání z 24. února 1930 dáti Vás 1. května 1930 na trvalý odpočinek a vyměřiti Vám od 1. května 1930 odpočivné požitky částkou 7632 Kč. — — — —
Nař. výměrem zamítl zemský úřad v Brně odvolání st-lovo. — — —
O stížnosti uvážil nss toto. — — — —
St-l spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že hodnota naturálních požitků až do doby pensionování nebyla při výměře odpočivných požitků vzata v úvahu. Podle cit. již § 61 služ. pragm. — praví stížnost — bylo by tu za základ vzíti požitky, na které měl st-l v době přeložení na odpočinek nárok. Naturální požitky tvořily součást požitků služebních a podle napadeného výměru v souhlase s výměrem presidia městské rady z 19. března 1930 končí aktivní poměr st-lův pensionováním a teprve 1. května 1930 ruší se veškeré naturální požitky, sestávající z naturálního bytu, osvětlení a otopu a všech dalších oprávnění podle usnesení městského zastupitelstva z 27. října 1924, resp. ze 3. listopadu 1924.
Nss neuznal námitku tuto důvodnou.
Žal. úřad zamítl požadavek za započtení hodnoty naturálních požitků do pense s odůvodněním, že nemá opory ani v zák. č. 103/26, ani ve služební pragmatice, ani v organisačním řádě. Proti tomu se dovolává st-l § 61 služ. pragm., podle kterého jest odpočivné požitky úředníkovy vyměřiti na základě požitků, na které měl v době přeložení na odpočinek nárok. Leč neprávem. Toto ustanovení služební pragmatiky neřeší otázky, které druhy požitků jsou do pense započítatelny, nýbrž stanoví jen okamžik, ve kterém výše požitků jest rozhodna pro výměru pense.
Co jsou »požitky«, stanoveno jest v § 44 služ. pragmatiky. Jsou to plat, činovné a drahotní přídavky. Tak zvané naturální požitky nejsou požitky ve smyslu § 44, nýbrž vedlejšími požitky podle § 54 téže služební pragmatiky. Již z toho plyne, že naturální požitky nejsou do pense započítatelny. Ostatek podle § 57 služ. pragm. platí podle § 68 obecního statutu o.-ckého o odpočivných a zaopatřovacích požitcích úředníků a jejich pozůstalých všeobecně předpisy platné toho kterého času pro státní úředníky se změnami v organisačním statutu uvedenými. Podle § 154 zák. č. 103/26 vyměřují se odpočivné a zaopatřovací platy z pensijní základny. Pensijní základnu tvoří služné a přídavky, které jsou výslovně označeny jako započítatelné pro výměru výslužného.
St-l ani netvrdí, že by jeho naturální požitky byly výslovně prohlášeny za započítatelné do výměry výslužného a ovšem nepředkládá o tom také žádného průkazu. — — — —

Citace:

Č. 10547. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 982-983.